O své práci, spočívající v péči o hvozdy Jizerských hor, mluví ředitel liberecké centrály Lesů České republiky Ludvík Řičář.

Co myslíte, že je v našich lesích za poslední roky nejpozitivnější?
Pokud jde o lesy Jizerských hor, tak to, že se nám daří zdevastované lesy obnovovat do původního stavu. To je ostatně náš dlouhodobý úkol. Problémem v minulém století bylo hlavně to, že zde vysázeli nevhodný druh smrku. Chceme jej postupně nahradit jiným druhem, který mnohem lépe snáší horské podmínky. Čím jsme totiž výše na horách, tím více je les monokulturní. Listnáče a více druhů dřevin najdeme až v nižších polohách.

Co naopak vidíte jako největší problém?
Hodně vrásek nám dělají neukáznění návštěvníci lesů. Nedodržují pravidla a neberou ohled ani na přírodu, ani na ostatní návštěvníky. Mám na mysli především motorkáře, čtyřkolkáře a podobné. Různé lesní katastrofy dokážeme za pomoci odborných znalostí odstranit nebo se s nimi vypořádat, ale naprosto nevhodné lidské chování neovlivníme.

Je údržba lesa v zimě v nějakém ohledu těžší než v létě?
V lese se některé činnosti dělají v létě a některé v zimě. Například dřevo listnatých stromů pokácených v zimě je mnohem kvalitnější, dá se použít jako řezivo a pro výrobu nábytku. V jizerských horách je to trochu jinak. Většinu prací musíme zvládnout za šest nebo sedm měsíců, pak napadne sníh a my jich provádíme jen minimum. Během zimy se spíše snažíme otevřít lesy návštěvníkům, turistům a lyžařům. Horské lesy mají velmi specifický ráz a byla by škoda o něj lidi ochudit.

Kdybyste byl kouzelník a mohl cokoliv hned změnit, co by to bylo?
Vadí mi, že se lidé nedokážou mezi sebou dohodnout. To platí zvláště v přírodě. Na les a jeho užívání existuje mnoho různých pohledů. Přál bych si, aby lidé měli celkově lepší, vřelejší vztah k lesům a přírodě a respekt jak k prostředí, tak k sobě navzájem. Velmi by ulehčilo mezilidskou komunikaci, kdyby se lidé dovedli navzájem poslouchat a dohodnout se.