Že tohle není žádná narychlo uplácaná malá šaráda, jakých je ke Dni dětí každoročně přehršel, napovídala už procedura, kterou musel projít každý návštěvník kasáren. Stačí ujít pár kroků a cestu vám přehradí stůl, za kterým sedí mile se tvářící voják a požaduje váš občanský průkaz. Dostat se do kasáren není pro civilistu zřejmě jen tak.

Jak mě ujistila tisková důstojnice liberecké posádky Vlastimila Cyprisová, o akci je každým rokem větší a větší zájem. „Je to Den dětí, ale zároveň i Den otevřených dveří pro veřejnost,“ vysvětluje.

Vybaven orientačním plánkem se vydávám na cestu k prvnímu stanovišti – stolu s vyskládaným arzenálem ručních zbraní od pistole po kulomet nebo odstřelovací pušky. Kolem stolu se tísní dav malých dětí a s jiskřičkami v očích čekají, až na ně přijde řada a budou si moci také sáhnout.

Chlapeček, kterému může být tak osm let, se právě snaží natáhnout pumpovací brokovnici, která je skoro stejně velká jako on. Poblíž stojící stanoviště zdravotníků se takovému zájmu publika netěší. Přitom brašna, ve které najdete kompletní vybavení na záchranu života, nebo speciální lůžko na přenos těžce raněných jsou fascinující.

Protitankové dělo jako prolézačka

Zvláštní pohled je i na těžké protitankové dělo, zaparkované na dvoře kasáren. Desetimetrový zelený kolos se totiž přechodně stal prolézačkou pro desítku dětí, kladoucích všetečné otázky typu „Je to lepší než tank?“ nebo „A to bylo i v Afghánistánu?“ Jejich průvodkyně – poručice se snaží co nejlépe odpovídat. Zamířím k laserové střelnici, kde si každý může vyzkoušet, jak se míří se skutečnou pistolí či samopalem. Fronta přede dveřmi na trenažér je ovšem delší než ta příslovečná na maso. Vzpomínám si, že minule jsem stejně trefil akorát rukojmí, a jdu ven.

Na dvoře vidím další zaparkovaná vozidla, vojáky, davy návštěvníků a ovce. Ano, ovce. „Je to takové zpestření,“ vysvětluje Pavel Sokol, předseda Svazu chovatelů koz a ovcí, zatímco předvádí čtyři vypasené ovce a dvě pasoucí se kozy. „Poprvé jsme tu byli před čtyřmi roky a ujalo se to, příště tu budeme zase,“ slíbil.