Mláďata si pobyla v centru zhruba dva měsíce, dospělí opeřenci zde žili bezmála rok, neboť se zotavovali z poranění, kvůli nimž se do stanice pro handicapovaná zvířata dostali.

„Jde o mláďata, která většinou vypadla z hnízda a nedokázala se vrátit zpět. Nepocházejí jenom z Liberce, ale i z Jablonce nad Nisou, Českého Dubu a Mnichova Hradiště,“ upřesnila pracovnice Archy Ivana Hancvenclová.

Pro zvířata si pracovníci centra jezdí po telefonickém upozornění někoho, kdo je najde. Nejprve je prohlédne veterinář, pak dravce ošetří a dá jim přípravek proti parazitům. Obě dospělé poštolky měly zlomená křídla, takže bylo nutné je nejprve vyléčit. „Na život na svobodě ptáky nějaký čas připravujeme. Mláďata jsme museli rozlétávat. Také jsme je učili lovit, tím, že jsme jim dávali živou potravu,“ vysvětlila Ivana Hancvenclová.

Co dravce čeká na svobodě, to nikdo netuší. Musejí si najít svoje teritorium, své loviště. Ještě několik týdnů po vypuštění pracovníci Archy ptákům pomáhají se učit novému životu tím, že nechávají v jejich bývalém dočasném domově potravu. „Dravce vypouštíme na svobodu už třetím rokem. Vracejí se sem i po vypuštění, dokud si nenajdou vlastní loviště,“ potvrdila Ivana Hancvenclová.

„Kdybychom se ujali holátka, vrátit do přírody bychom je nemohli. Protože takhle malé mládě si rychle na člověka zvykne a v přírodě by se pak neumělo samo o sebe postarat. Navíc by vyhledávalo společnost lidí, což by pro ptáka mohlo být nebezpečné,“ dodala.

V centru Archa se nestarají jen o nalezené nebo zraněné poštolky. Nyní zde pobývá i několik želv a mladí srnci a srnky. V centru se starají i o dvě káňata a luňáka.