Dva roky se tělesně handicapovaný desetiletý Derek trápil mezi zdravými dětmi na běžné základní škole. „Kantoři tvrdili, že jeho integraci zvládnou, ale nestalo se. Derek byl ve škole nešťastný, počůrával se, ostatní děti ho šikanovaly. Došla mi trpělivost, se synem jsme se přestěhovali do Liberce a syn začal chodit do Základní školy pro tělesně postižené při Jedličkově ústavu," říká Derekova maminka Lenka Černá.

Chlapec je autista, epileptik trpící vážnou oční vadou. Narodil se jako zdravé miminko, ale pak přišel zánět mozkových blan. Nemoc odstartovala jeho dnešní zdravotní problémy.

„Hrozně si vyčítám, že jsem ho dva roky na běžné škole nechávala, ale integrace mezi „normální" děti pro mě byla prioritou, byla to chyba. V Liberci se mu dostává správný přístup a on udělal během pouhého měsíce neuvěřitelné pokroky. Okamžitě mu byla přidělena například sklopná lavice kvůli čtení, po které jsem na běžné škole volala, ale zbytečně, přestal se počůrávat, ze školy chodí naprosto v pohodě, má kamarády, se kterými řádí jako normální kluk," dodala Černá.

Podle ředitele Základní školy pro tělesně postižené není Derekův příběh zdaleka ojedinělý.

„Běžné školy nejsou na inkluzi, která se dnes preferuje, připraveny. To není kritika, to je konstatování. Učitelka ve třídě na běžné škole musí zvládnout třicet dětí. Některé potřebují větší péči, ale kantor na to zkrátka nemá prostor. My jsem speciálka, ve třídách máme dětí podstatně méně, využíváme služeb asistentů pedagoga, čímž je pro nás vše jednodušší. Prostředí není tak anonymní, můžeme pružněji reagovat na konkrétní potřeby dětí," vysvětlil ředitel Vít Šťastný.