ZASLOUŽÍ SI VÍC NEŽ FOTKU VE VITRÍNĚ

Člověk, který by si zasloužil víc než jen fotku ve vitríně na chodbě radnice připomínající všechny liberecké starosty. Spolu s bratrancem Franze Kafky Brunem Kafkou založil Německou demokratickou stranu svobodomyslných, za kterou se dostal i do Senátu. „Liberec byl metropolí německého obyvatelstva v tehdejším Československu. Spravovat město, ve kterém byly národnostní rozpory navíc za všeobecné hospodářské krize, nebylo nic jednoduchého. Kostka prosazoval vzájemnou spolupráci Němců a Čechů, velmi aktivně se snažil bránit sudetoněmecké straně Konráda Henleina prosadit se do různých městských institucí.

HENLEINOVCI JAKO POLITIČTÍ ŠTVÁČI

„V henleinovcích viděl jen politické štváče, což se mu stalo osudným. V dubnu 1938 se nervově zhroutil po urážlivých a výhružných akcích příznivců Henleina, nových voleb na starostu Liberce už tak nebyl ze zdravotních důvodů schopen," uvádí švýcarská historička Susanne Keller-Giger.

Právě její práci o meziválečném starostovi, který do poslední chvíle bojoval za dobré soužití Čechů a Němců nejen v městě pod Ještědem, bude teď v českém překladu vydávat město Liberec.

„Liberec má bohatou historii, na druhé straně i značně kontroverzní. Mnohdy se období před II. světovou válkou slévá v konstatování, že tohle bylo německé, a tudíž špatné. Což není pravda a je potřeba události pospojovat a podnítit diskuzi. Není na nás, abychom historii hodnotili, ale je naším úkolem upozornit na důležité milníky v dějinách města," řekl náměstek primátora Ivan Langr.

Kostka se také zasloužil o to, že se v meziválečném Liberci zavedla kanalizace a vodovod, podporoval rovněž vznik českých škol v Horním Růžodole a v Komenského ulici, v době hospodářské krize zaměstnával nezaměstnané rozsáhlými pracemi na Soukenném náměstí a udržel v Městském divadle jeho židovské vedení. Poté, co ho henleinovci vyštvali z Liberce, odešel do Prahy a u lorda Runcimana apeloval na to, že v Československu jsou i Němci, kteří si rozbití státu nepřejí.

Marně. Místo toho ho čekaly výslechy na gestapu, jeho děti přišly o práci a rodina přežila jen díky finanční podpoře z britského velvyslanectví. Ke konci války byl s rodinou zatčen, na cestě do Terezína ale neznámý vrah zastřelil Kostkovu ženu Luisu. „Do svého pražského bytu se mohl Kostka vrátit po válce až zásahem kanceláře prezidenta Beneše. I tak ho ale čekaly další svízele. Majetek rodiny byl totiž až do roku 1947 veden jako případný konfiskát a i přes množství důkazů o jeho loajalitě k Československu měl jen provizorní občanství. Obnoveno mu jako Němci bylo až dva roky po válce," dodává Susanne Keller-Giger.

Publikace o tomto významném politikovi a zdatném odborníkovi v oblasti národního hospodářství by měla vyjít v druhé polovině letošního roku. „Letos se slaví 20. výročí od podpisu Česko-německé deklarace, která měla zlepšit vzájemné vztahy a zmírnit napětí, které má příčiny právě ještě ve II. světové válce. Jsem rád, že právě tato kniha bude naším příspěvkem k tomuto výročí," dodal Langr.