„Přišli se podívat, jak to tu dnes vypadá. Mnozí z nich to vůbec nepoznali,“ řekl mi průvodce Dnem otevřených dveří a vedoucí závodu ve Višňové Jiří Šemberk. A není divu. V místě, kde dříve stávalo přes padesát třímetrových stavů a prostory byly doslova přecpány stroji, jsou dnes převážně sklady a šicí dílny.

„V roce 1997 se zcela změnila struktura zdejší výroby. Zatímco dříve se tu z osmdesáti procent tkaly podklady pro kovralové koberce, dnes je hlavní náplní výroby šití velkoobjemových vaků,“ vysvětlil.

V minulosti se sem vozila juta, která dala fabrice i jméno, a spřádala se na vlákno, z nějž se tkaly zmíněné základy pro koberce. Profese tkadlen a přadlen nahradily šičky.

O výrobu je zájem

Práci tu v době, kdy v bývalé textilní velmoci o textilku zavadíte spíše zázrakem, našlo 107 lidí. Přestože dva stávající provozy byly zredukovány na jeden a počet lidí zhruba o polovinu, šikovných šiček není stále dost. Podle Šemberka by v Jutě určitě našly uplatnění další šikovné ženy. „O práci rozhodně není nouze. Neexistuje totiž průmyslový obor, kde by pevné jutové velkoobjemové vaky nebylo potřeba. Používají se na vše možné, od dlažebních kostek po kakaové boby,“ přiblížil současnou výrobní náplň Šemberk. Jak doslova řekl, je lepší mít starost, když výroba „nestíhá“, než naopak.

„Je rozhodně lepší starost, když zakázky nestíháme, než když je o ně nouze. Práce je zaplaťpámbu stále dost. Není průmyslový obor, kde by naše výrobky nepotřebovali.“ Jiří Šemberk, vedoucí závodu Juta ve Višňové

Vaky z Juty ve Višňové se vyvážejí do celého světa, necelá polovina, přesněji 40%, jich jde pro tuzemské odběratele. Ani tady nezůstali ušetřeni srpnových povodní, které se nejvíc podepsaly právě na Višňové.

„Postihlo to zhruba deset našich zaměstnanců. Neměli jsme kapacity, abychom lidem pomáhali, ale zaměstnanci na všech pobočkách vybírali pro postižené peníze. Ředitel celého závodu věnoval do povodňového fondu dvě stě tisíc korun. Celkem se vybralo kolem půl milionu,“ vypráví o solidaritě zaměstnanců Jiří Šemberk, vedoucí malé textilky, která je už dnes na Liberecku pomalu raritou.