„Chci poděkovat všem lidem, že jim osud jednoho člověka není lhostejný," rozbrečel se překvapený bezdomovec Pavel, když za ním po Vánocích opět vyrazili lidé s pomocí. Znovu je za ním do jeho přístřešku zavedl dobrovolný hasič Jirka Dušek z Liberce, o jehož dobrých skutcích už Deník informoval.

Tentokrát se k němu připojila jeho kamarádka Kateřina Hodboďová a také Irena Strejcová. Ta se o Pavlovi dočetla právě v Deníku. „Chtěla jsem pánovi pomoci v rámci svých možností," řekla Irena. Dojatému Pavlovi zanesla jídlo, léky, plastovou skládací skříňku na věci a také lampu. „Vím, že Pavel nemá ve vybydleném domě elektřinu a svítí svíčkami, což je nebezpečné, proto jsem mu přes internet objednala lampu na ruční pohon, která elektřinu nepotřebuje," vysvětlila Irena, na níž bylo vidět, že má slzy na krajíčku.

Co o něm víme? Bezdomovec Pavel, 57 let. Na ulici se dostal asi před třemi lety. Pracoval jako ostraha, ale pak přišel vážný úraz, ztráta zaměstnání, později i ztráta invalidního důchodu. Neplatil nájem, tak přišel o bydlení. Nyní žije jen se svým psem ve vybydleném domě. Měsíčně dostává od státu životní minimum, což činí cca 3 400 korun. Má děti, ale ty o jeho osudu nemají ponětí. Je slušný, nežebrá.

Slečna Katka předala Pavlovi čerstvé domácí buchty a také batoh plný dobrot. Nechyběly ani piškoty pro jediného Pavlova přítele devítiletého staforda Atose. „Po lidech už mi ani smutno není, zvykl jsem si být sám jen se psem. Nemám s lidmi moc dobré zkušenosti," svěřil se Pavel, jemuž současná vlna solidarity vyrazila dech. „Co se můj příběh objevil v médiích, jsem stále kontaktován hodnými lidmi, jejichž jména si ale nepamatuji, za což se omlouvám. Například jedni starší manželé mi přinesli plno oblečení. Učitelky až z Chlumce nad Cidlinou přivezly Atosovi krmení a ještě mi slíbily dřevo do kamen," znovu poděkoval Pavel.

Rovněž vyzdvihl práci všech zaměstnanců v nízkoprahovém centru Naděje v liberecké Valdštejnské ulici, kam dochází, aby se za symbolickou částku najedl, vypral si. „Všichni tam mají s námi bezdomovci obrovskou trpělivost. Patří jim velké poděkování."

Pavlův vzkaz

Nejen do roku 2014, ale do zbytku celého života Pavel přeje všem lidem toto: „Chci jim popřát to nejdůležitější na světě, co člověk nejvíc potřebuje, to je zdraví. Pak bych chtěl všem lidem popřát to, co celý život většinou marně hledají, a to je štěstí. A na závěr chci všem lidem popřát to, bez čeho se nedá žít, což je láska."

Zdroj: Youtube