Málokdo měl tu možnost zjistit, co byla pohraniční stráž zač. Dnes již víme, že realita se od filmu Král Šumavy trochu liší. Jak jste je poznal vy?

Roku 1972 jsem byl v kempu na Lipně, kilometr od rakouské hranice a naši sousedi veselí a sympatičtí manželé s dítětem z NDR se pokusili v noci tajně emigrovat ze „zadrátovaného koncentráku“ zvaného Východní Evropa do Rakouska. Asi přeplutím přehrady, za kterou neočekávali elektrické ploty. V nich bylo anebo možná bývalo dříve 3000 až 6000 voltů, později 24V, a před nimi byla nebo bývala dříve i minová pole v některých úsecích hranic, což jsme ale přesně nikdo nemohli vědět, jen mlhavě tušit. Kde přesně to bylo a do kterého roku, bylo tajné, aby měli lidé strach tam jít. Komunisté nám nikdy neřekli, co si na nás za různá zvěrstva na hranicích přichystali. Útěk se té rodině asi nepodařil, protože byla slyšet střelba pohraničníků a ráno byla v kempu razie typu Gestapo, přijeli pohraničníci a zabavili jejich motocykl s lodičkou a jejich stan. Zůstal po nich jen uleželý trávník z jejich poslední noci na svobodě. Nikdy jsme už o nich neslyšeli. V médiích ani slovo.

Je to vaše jediná zkušenost?

Pak mám zkušenost od fanatického komunisty Josefa Jánoše z Chomutova, který dělal na západní hranici psovoda a naháněl s rozzuřeným psem do elektrických drátů zoufalé politické uprchlíky, kde je psi pokousali anebo je i občas nějaký pohraničník zastřelil. Sloužili tam často normální komunistické bestie. Fanatici Gottwalda a Stalina, kteří nenáviděli ve studené válce každého nekomunistu a nejraději ho viděli mrtvého nebo v kriminále. Byl to podle Rudého práva přeci „zrádce lidu“.

Ovšem tehdy se jejich účel vykládal jinak…

Roli pohraničníků socialistický režim samozřejmě 42 let lživě překrucoval a dělal z nich statečné ochránce vlasti před imperialistickým nepřítelem Západní Evropou. Byla to ale obludná lež, sofistikovaná státní demagogie, kterou se podle jejich vlastních slov naučili za války od Goebelse, neboť zjistili, že je účinná a většina národa jí po stém zopakování uvěří. A také uvěřili.

Vy jste měl možnost poznat, jaká je realita za hranicemi?

Když mě ve 14 letech vzala matka za příbuznými do Rakouska a pak přes SRN do Francie a viděl jsem tam tu vysokou životní úroveň a ty nádherné vesnice i města plná čistých domů, anglických trávníků a čisté přírody ve srovnání s šedivými oprýskanými domy, křovinatými příkopy s dvoumetrovou lebedou, chudými výlohami obchodů, špinavými továrnami na každém kroku, rudými transparenty a pochmurnou náladou v ČSSR a Východní Evropě vůbec, došel mi poprvé ten propastný rozdíl mezi Východem a Západem.

Nikde žádní krvelační imperialisti?

Viděl jsem pravou svobodu, kde vládli svobodně socialisti, soc.demokrati, křesťané, liberálové, konzervativci, jacíkoliv občané. Nikde tam venku nebyla ta bída, žebráci, bezdomovci, imperialisti snažící se zaútočit na Československo, jak nám učitelé na základní škole a na vojně pořád lhali. Byla to všechno komunistická lež národních zločinů Husáka, Štrougala, Jakeše apod. Ti naprosto nejchudší lidé v té tzv. bídě někde za Mnichovem a za Paříží byli asi tak chudí, jako průměrný český občan. Tehdy jsem naplno pochopil ten kolosální podvod všech komunistů ve Východní Evropě, který nás měl udržet „na stráži před nebezpečným Západem“.

Ve skutečnosti Pohraniční stráž dnes sdružovaná v Českém klubu pohraničí bránila 42 let masovým vlnám emigrace z naší země ven.

Ano. Nikdo ze Západu nechtěl zaútočit na Československo, co by si na této zaostalé špinavé díře Evropy asi tak vzali? Maximálně sem posílali zakázané knihy o zločinech komunismu, i proto musela být zadrátovaná elektrická hranice. Hned pár metrů za „čárou“ v Německu a Rakousku jsem však viděl normálně žít zemědělce a hrát si děti. Nebyla tam žádná zakázaná a zaminovaná kilometrová pásma jako u nás, kulometné věže.

Bohužel, spousta lidí na to doplatila životem.

Pohraničáři mají proto na svědomí stovky nevinných mrtvých a uvězněných, kteří nejsou jen statistikou. Měli své jméno a své příjmení, své děti, přátele a své rodiče, své lidské touhy po svobodě a po životě někde jinde. Zmařené útěky znamenaly tisíce tragických osudů ve zničených, uvězněných nebo postřílených rodinách. Všichni se nějak jmenovali a měli tvář normálního člověka, než se stali jenom číslem v márnici.

Takže Král Šumavy vlastně nebyl zločinec, ale hrdina…

Z Krále Šumavy udělala propaganda KSČ zrádce a zločince. Ten člověk ale zachránil mnoho politických uprchlíků před kriminálem nebo popravou. Navíc se nám zatajilo, že ten král nebyl jeden, ale bylo jich několik, kteří ten titul mezi lidmi získali. Na Šumavě asi 5 lidí. Na jižní Moravě byl taky jeden převaděč, Andrej Langman z Jihlavy. Znám ho osobně. Vyráběl falešné pasy a osobně prozkoumal všechny komunistické hranice od Mikulova až po Jugoslávii a Itálii a našel způsoby, jak je přejít, a také je přešel a pobýval venku. Když byl nakonec dopaden, vzala si ho osobně na starost liberecká věznice Minkovice, kde bylo tradičně vězněno nejvíce exulantů a emigrantů ve známém komunistickém pracovním táboře, zavřeném až v lednu 1990.

Vy sám jste hodlal emigrovat. Bál jste se hodně, že vás na hranicích zastřelí?

Když jsem roku 1981-1983 prováděl v socialistické protilidové armádě, tehdy lživě zvaná „lidová“ sabotáž zbrojních skladů před vojenským cvičením konvenčního a jaderného útoku na Západní Německo a špionáž v objektu komunistické Vojenské kontrarozvědky ve prospěch tehdy obranné organizace NATO (kam dnes také normálně spadáme), připravoval jsem se logicky i na útěk přes hranice. Zaměřil jsem se odhadem na slabé místo, na trojmezí ČSSR, Maďarska a Rakouska, což jsem prozkoumal v zabavených vojenských mapách v kasárnách v Trenčíně. Bál jsem se samozřejmě, že mě „na čáře“ může potkat smrt, ale stejně jako tisíce dalších emigrantů jsem se bál zcela nedostatečně. Proč? Protože jsme tady nikdo v ČSSR nevěděli o desítkách rozstřílených a tisícovkách zadržených na hranicích a uvězněných v lágrech! Bylo to přeci nejvyšší státní tajemství československých pohraničníků a ÚV KSČ!

Místo útěku na západ jste okusil zdi rudého pekla v Minkovicích…

Dnes děkuji osudu, že k tomu útěku nedošlo a skončil jsem „jenom“ v komunistickém koncentráku. Na Trojmezí by mě mezi mnoha ploty rozstříleli jako desítky dalších. Dnes je tam po pádu komunismu jeden pohraniční kámen (triangl), odpočívadlo pro turisty a svobodná cyklistická stezka svobodným směrem do všech tří zemí. Ploty, minová pole, strážní věže, všechno zmizelo. Další obrovský kontrast svobody a socialismu.

A co říkáte na to, že někdejší pohraničníci dnes pořádají vědomostní soutěže pro středoškoláky?

Považuji za velikou chybu, že komunistická organizace bývalých vojáků KČP je legální a dál pokračuje v politické demagogii, kterou jsem popsal, v médiích a ve středních školách v Liberci. Vždyť to je přeci jasný trestný čin podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení lidských práv. A jestli to dosud nikdo neudělal, tak političtí vězni jako oběti těchto hnutí za fašismu a za komunismu podají na organizátory trestní oznámení. A návrh na rozpuštění Ministerstvem vnitra. Je to naše mravní povinnost, jestli si nechceme historii zanedlouho zopakovat. Jsou-li svědci a záznamy této propagandy, nic nebrání v cestě. Pak nám je kdokoliv poskytněte. A uvidíme, jak se s tím liberecký soud vypořádá. Pokud je nechá soud a vnitro dál působit, vyšle tím všem neonacistům a fašistům veřejný právní návod, že zde mohou ihned beztrestně založit bývalou NSDAP a nebo také její ozbrojenou složku SS podobnou ČKP.

Bůhvíproč jsou ale myšlenky KČP leckde stále živé…

Problém renesance komunistických myšlenek mají na svědomí bohužel i mnohé pravicové i středolevé vlády. Ty svým zdivočelým kapitalismem typu 19. století v USA a svým exekutorským fašismem dělají pro úspěšný návrat nějaké obdoby komunismu mnohem více než komunisté. A je téměř jisté, že ho dřív nebo později opět způsobí. Proto nesmíme k akcím KČP mlčet stejně jako k chybám dnešních vlád, aby vše o elektrických hranicích s tisíci voltů mladí lidé věděli. A důsledně si pak ohlídali komunisty a jejich pohraničníky, až tu budou zase vládnout, než se opět na dlouho zkompromitují jinak. Je to neuvěřitelné, ale Studená válka v jejich opravdu podivných hlavách funguje dodnes.

A nebylo by lepší, ať mluví a sami se historicky znemožní?

Absolutní svoboda, ať si každý říká, co chce? To přeci není svoboda, to je anarchie, která nakonec umožní veškerou svobodu násilím KSČ a ČKP (anebo neonacistů) zlikvidovat. Historie se pořád dokola opakuje, toho si nelze nevšimnout, všechno to tady už několikrát bylo, jen to někteří nevidí. Proto je dobré poznat naši temnou historii. Libereckému deníku za tento počin patří jednoznačně velký dík.