Proto funguje Moje polévkárna jako sociální podnik. Sdružení Tulipan, které provozuje v Liberci chráněné dílny a má dlouholeté zkušenosti se zaměstnáváním lidí s handicapem, připravovalo otevření bistra pět let. Poprvé tam na polévku vyrazili lidé minulý týden. „S myšlenkou gastroprovozu jako sociálního podniku jsme si hráli už od roku 2015. Navazovali jsme tak na téma stigmatizace lidí s duševním onemocněním, o kterých panuje spousta předsudků a my jsme je chtěli bořit. To se nám, doufám, v bistru Moje polévkárna povede,“ řekla ředitelka sdružení Tulipan Zora Machartová.

Podle ní přišla s nápadem na bistro, kde se vaří a prodávají polévky, pracovnice Tulipanu Brigita Lanková, která se zase inspirovala v podobných podnicích v Holandsku. „Brigita má vlastní zkušenost s duševním onemocněním, protože u ní propukla schizofrenie. Mohla tedy na nápadu zaměstnávat lidi s podobným handicapem, pracovat a rozvíjet ho. Jedním z nejčastějších předsudků je, že vám lidé s duševním onemocněním ublíží a že jsou nezaměstnatelní. V našem sociálním podniku dokazujeme, že to není pravda,“ dodala Machartová.

To, že nejde o klasický gastropodnik, návštěvník na první pohled nepozná. Bistro je hned vedle místní farnosti, na zahrádce sedí lidé a konzumují zakoupené polévky. Na výběr mají ze čtyř druhů plus další možnosti, jak zahnat hlad. „Snažíme se, aby osmdesát až devadesát procent lidí, kteří tu pracují, byli lidé s handicapem, ať zdravotním nebo duševním. Skrze vaření se přibližujeme lidem. Chceme, aby se tu dobře najedli a zároveň, aby dali šanci lidem, kteří i přes svůj handicap mají místo na trhu práce,“ vysvětlila Slavěna Horňáková, která má provoz bistra na starosti. Dodala, že Sociální podnik Tulipan funguje podobně jako chráněná dílna. To znamená, že stát přispívá podniku na mzdy, protože má více než 50 procent zaměstnanců s handicapem. „Jsem zastáncem názoru, že lidé s handicapem nám mají co nabídnout. Aktuálně tady pracuje deset lidí. Plus jsou tady pracovní asistenti, kteří jim pomáhají seznámit se a naučit se danou práci. Náplň práce vychází z jejich možností. Nejde jen o práci v kuchyni, ale také o úklid, práci za kasou a další,“ uvedla Horňáková.

Provoz bistro zahájilo minulý týden, odezva byla podle ní dobrá. „Snažíme se neustále zlepšovat. Už máme stálé klienty, kteří chodí každý den na oběd,“ řekla Horňáková, která má zkušenosti s podobným provozem ze Semil, kde sdružení Tulipan provozuje stánek s občerstvením na ostrově. „V Semilech jsme si vyzkoušeli nějaké věci, třeba jak je to s hygienickými předpisy, co všechno to obnáší, jak nastavit pracovní směny nebo jak ovládat platební kasu,“ přiblížila Horňáková bistro, kde také pracují klienti Tulipanu.

Sdružení provozuje ještě jeden podobný podnik, a to ve sportovním areálu ve Vesci v Liberci. Tam začínal s prací i Jakub Mužák, který teď současně pracuje v Mojí polévkárně, kde má na starosti výdej pokrmů. „Bylo pro mě dost těžké najít práci, takže jsem rád za tuhle příležitost. Předtím jsem pracoval ve fabrice, během toho mi ale byla diagnostikována roztroušená skleróza, takže ten provoz už nebyl pro mě vhodný. Šest měsíců jsem byl bez práce, až jsem dostal příležitost v Tulipanu,“ vylíčil Mužák. Dodal, že je rád, že může pracovat a nemusí být na úřadu práce.

Bistro Moje polévkárna se nachází v Kostelní ulici 9, je otevřené od pondělí do pátku a každý den nabízí čtyři druhy polévek plus další hlavní jídla.