Ministerstvo vnitra vytipovalo pozemky v katastru Bulovky, Dolní Řasnice, Kunratic a Heřmanic. Samotné ukrojení části české půdy by ani tak moc starostům dotčených obcí nevadilo, nelíbí se jim, že přijdou o peníze z rozpočtového určení daní a že se k jejich domovům přiblíží haldy hlušiny z povrchového dolu polské elektrárny Turów.

„Jsme hospodářsky slabá oblast a ještě bychom měli přijít o peníze a pozemky. Zábor půdy je u nás největší, a přitom je Liberecký kraj nejmenším v republice,“ podivuje se nad záměrem vlády starosta Heřmanic Vladimír Stříbrný.

Zástupci Libereckého kraje mu dávají za pravdu. Když už by mělo být z mapy ČR ukrojeno území, ať se tak stane v jiném kraji. Spor o Těšínsko, v jehož následku stát pozemky vrací, totiž nebyl záležitostí dnešního Frýdlantska.

„Hrozí, že budeme okrájeni, tak jako v historii několikrát. Pokud k té územní reparaci má dojít, ať se to stane třeba v Moravskoslezském kraji,“ navrhuje hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler.

Největší část území má být odkrojena z katastru Bulovky. Její starostka Romana Šidlová se obává, že až se posunou hranice, bude Polsko začínat za plotem posledního domu v obci.

„Zemědělci, kteří na pronajatých pozemcích hospodaří, tím přijdou o svoji obživu. Vezmou nám půdu, peníze a práci,“ strachuje se starostka. Ve svém boji proti ministerstvu mají starostové spojence v Libereckém kraji. Ten přislíbil hájit jejich zájmy a s vydáním pozemků polské straně nesouhlasí.
„Konečné rozhodnutí není na nás. Věříme, že ministerstvo se nakonec s obcemi nějak domluví,“ dodal liberecký hejtman.

Když prší, v potoce nám teče bílá káva! Lidé se bojí polské hlušiny

Liberecký kraj – Navrácení 368 hektarů půdy Polsku se táhne od roku 1958, kdy se oba státy domluvily na společném vytyčení hranic. Hranice se tehdy narovnaly, aby se zkrátila hraniční čára.

Polsko však tehdy spočítalo, že přišlo celkem o 368 hektarů. Československo se zavázalo územní ztrátu kompenzovat. Nikoho v té době nenapadlo, že to vláda bude chtít provést zejména na úkor Frýdlantska, přestože dluh vznikl úplně jinde.

Teorii, že je to právě kvůli polské elektrárně Turów, která využívá stejnojmenný povrchový uhelný důl, potvrzují informace o jejím rozšiřování a stavbě nového bloku. Zásoby uhlí mají podle výpočtů vydržet do roku 2045, takže bude nutné někam odvážet vytěženou zeminu. Ta je v současnosti ukládána právě v blízkosti hranic s ČR, dle svědectví lidí někdy zasahují přes hraniční pásmo.

„V minulosti docházelo od Poláků často k zásahům do české strany. Pokud se hranice skutečně posunou, vlastně tak dojde pouze k potvrzení a zlegalizování stávajícího stavu, “ vysvětluje Jiří Hušek, vedoucí Správy CHKO Jizerské hory. Haldy hlušiny jsou podle jeho slov umělými kusy krajiny, které mění celé životní prostředí, ovlivňují hydrologické poměry a mění druhovou skladbu. „Pozorujeme, že zde pak prosperují stejné rostliny, jako na smetišti,“ zdůraznil Hušek.

Že je život „pod haldami hlušiny“ peklem, potvrzuje i starostka obce Višňová Vladimíra Erbanová. Obec s romantickým názvem už roky sousedí s výsypky povrchového dolu. „Kdykoliv zaprší, kaolínové bláto steče k nám. V našich třech potocích pak proudí bílé kafe,“ popisuje starostka. Jelikož haldy hlušiny nedokážou vsáknout vodu, způsobuje steklá voda ve Višňové lokální záplavy. A krom toho haldy nevypadají vůbec hezky – zabraňují výhledu.
Územní reparace by podle hejtmana Libereckého kraje Stanislava Eichlera šla vyřešit i jinak než odkrojením části Frýdlantska. Například odkupem zmiňovaných pozemků, které by tak zůstaly nadále v českých rukou.

„Polská strana tomuto návrhu ale není nakloněna. Žádají půdu, ne peníze,“ potvrzuje hejtman domněnku, že Polákům jde o pozemky pro uskladnění hlušiny z povrchového dolu elektrárny Turów. Ta leží v Dolnoslezském vojvodství, na území obce Bogatynia, poblíž Turoszówa na německo-polské hranici na pravém břehu Nisy poblíž trojmezí hranic Německa, Polska a České republiky. Její nový blok, v pořadí 11., by měl začít vyrábět elektřinu v roce 2016. Škodliviny, které bude vypouštět, by měly dosahovat mnohem nižších hladin, než stanovují limity Evropské unie.

„V minulosti jsme bývali nazývání největším travičem v černém trojúhelníku Trojmezí. Rádi bychom trojúhelník proměnili na zelený,“ řekl před časem Deníku ředitel elektrárny Jan Wyszynski. S originálním řešením, jak celý spor vyřešit, přišel heřmanický starosta Stříbrný. Podle něj by stačilo státní hranici s Polskem po celé délce posunout o 30 centimetrů. Naši severní sousedé by tak získali požadovanou výměru, aniž by bylo naše území významně okrájeno. „Patníky by se posunuly o kousek vedle. Vlk by se nažral a koza zůstala celá,“ podotkl starosta.