V působivé středověké tržiště se o víkendu proměnil prostor před a za libereckou radnicí. Město Liberec se spojilo s Libereckým krajem a společně uspořádaly jarmark a zároveň krajské slavnosti. Na náměstí se začalo stavět už během pátečního večera. 
V sobotu ráno jste tak mohli 
v centru Liberce najít popraviště, dřevěné ruské kolo, bubeníky, rytíře, nebo kočáry tažené koňmi. Vypadalo to, že středověk ještě neskončil a stále trvá.

Primátorka i hejtman zahájili v kostýmu

Autentičnost středověkého tržiště a jarmarku podtrhoval nejen program, ale i kostýmy všech účinkujících. Již tradičně slavnost zahájil příjezd Kateřiny z Redernu, která se stala v roce 1600 regentkou frýdlantského a libereckého panství a mimo jiné založila Kateřinky nebo pojmenovala obec Bílý Potok. Na náměstí ji přivítala primátorka Martina Rosenbergová a hejtman Martin Půta. Oba v historických kostýmech, hejtmana navíc doprovázely jeho dvě dcery. Poprvé se trhy z centra protáhly až k novým Lázním.

„Je to tady neuvěřitelné. 
V Kanadě něco takového nemáme, naše historie není tak bohatá. Rozhodně to působí věrohodně. Hlavně všechny ty loutky, které jsou pro Českou republiku typické. Jsme moc rádi, že jsem se do Liberce vydali. Je to naše úplně první návštěva na severu Čech," pochvalovala si Kanaďanka Deborah Moore, která přijela 
s českým manželem a dětmi.

Tržnice a improvizovaná promenáda u divadla F. X. Šaldy se zaplnily lidmi už v devět hodin ráno. Neodradil ani déšť. V centru města vydrželi lidi až do večera, kdy byl program ukončen slavnostním ohňostrojem nad libereckou radnicí. „Letos se jim to opravdu povedlo," ozývalo se ze spokojeného davu.

Jen tak jsem si řekla, budu vyrábět loutky

JARMARK. Centrum města v sobotu vypadalo jako v 16. století. Zaplnili ho rytíři v brnění, kejklíři, potulní muzikanti a herci.

Marcela Soukupová z Roudnice nad Labem přijela s manželem na liberecký jarmark prodávat vlastnoručně vyrobené loutky. Čarodějnice, vodníky, čerty, princezny nebo kašpárky vyrábí už 15 let. U jejich stánku se zastavovali nejen děti s rodiči, ale i cizinci. Loutek bylo nakonec na libereckém náměstí více než dost. Kromě těch pro děti na hraní se s nimi představili 
i divadelní profesionálové 
z Naivního divadla.

Jak jste se dostala k výrobě loutek?
Jen tak jsem si řekla, budu vyrábět loutky. Kdysi jsem je viděla v Praze na Karlově mostě a moc se mi líbily. Tak jsem to zkusila. Ze začátku to byla metoda pokus omyl. Nějakou dobu mi samozřejmě trvalo, než jsem se je naučila dělat.

Kde berete inspiraci?
Vyrábím snad všechny pohádkové i nepohádkové postavičky. Jednou jsme měli stánek naproti Indiánům, kteří hráli jejich tradiční hudbu na píšťalky. Dívala jsem se na ně a hrozně se mi líbili. Tak jsem si pak doma vyrobila loutku Indiána. Vypadala úplně jako kopie toho živého.

Je složité zprovoznit loutku, aby šla ovládat?
Používáme úplně to nejjednodušší ovládání, které se dá udělat, aby to zvládlo každé malé dítě.

Jak je vlastně vyrábíte?
Většinou víc najednou. Nejprve si vymodeluji hlavičky. Namaluju jim obličej. Připevním jim vlasy, na které používám konopí. Pak je potřeba ušít oblečky. Dřevěná tělíčka mi vyrábí manžel. No a nakonec si sednu a dám všechny části loutky dohromady. To je celé.