Dvaačtyřicet let radí psycholog a prezident Asociace manželských a rodinných poraden Petr Šmolka jednotlivcům i párům, jak se vypořádat s problémy především v rodině. Zažil dobu, kdy se lidé do poradny vypravili jen tehdy, kdy byl problém už velmi palčivý, pak uvolněná 80. léta, kdy nebylo moc co dělat a lidé chodili pro radu i s často banálními věcmi, a praktikuje i teď. „Lidé po revoluci začali lépe hospodařit se svým časem a znovu chodí spíše se závažnější problematikou. Přibylo těch, kteří řeší sami se sebe. Když se řeší partnerská krize, bývá v tom daleko častěji než dříve nevěra," upozorňuje.

Čím to je? Přeci není více nevěrných. Nebo ano?

Nemyslím si, že by přibývalo nevěr. Jen je více těch odhalených. Mohou za to z velké části moderní technologie, třeba mobilní telefony. Nevím, jak se odhalovaly nevěry v době předmobilní, ale v současné době by se to slavné Plzákovo Zatloukat, zatloukat, zatloukat mělo změnit na Mazat, mazat, mazat. Protože to, co si objeví klienti v mobilech, případně elektronické poště, to je opravdu síla. I když ne vždy je takový zárodek pochybností o partnerovi dílem nějakého slídění nebo hledání v partnerových zařízeních, což dokládá i můj osobní zážitek s mou ženou.

„Klienti to neslyší rádi, ale po desetiletích praxe už dokážu po několika větách odhadnout, jak bude příběh pokračovat. Scénáře se opakují." Petr Šmolka

Jaký byl?

Je z doby, kdy si koupila svůj první mobilní telefon. První sms, která mi od ní přišla, zněla: „Ahoj Jirko, doufam, ze se mas dobre po tele i po dusi. Jana." Já se Jirka nejmenuji, takže když jsem si to přečetl, začalo se ve mě svářet to profesní a říkalo mi, ať to nechám být a neptám se, a osobní zvědavost a žárlivost. Nakonec jsem odpověděl ve smyslu že nevím, jaký Jirka si chudák nepřečte zprávu od ní. Když dorazila žena do práce, kde jsme spolu dělali, tak místo omluvy měla už nachystanou výmluvu. Že psala kamarádce Jiřině, které se říká Jiřka a bez diakritiky to v mobilu vyznělo jako Jirka. Já jsem se jí to rozhodl věřit, ale umím si představit řadu klientů, pro které by tohle byl důvod k velkým partnerským nesvárům.

Je něco dalšího, co přinesla doba po roce 89? Něco, co lidi trápí natolik, že vyhledávají pomoc?

Jsou to problémy, které přinášejí velké ekonomické rozdíly mezi rodinami, což přeci jen dříve bylo spíše výjimkou. Zvlášť bolestné pro rodiče bývá, když se to promítá do života dětí. Je vždycky kruté, když dítě přijde ze školy a pláče, že tenhle má lepší tablet, tamten jezdí na dovolenou do Dominikánské republiky a ono má jen tlačítkový telefon a jezdí do Jižních Čech. My primárně problémy dětí neřešíme, týká se nás to spíš z pohledu rodičů. Je to krásná příležitost k tomu, aby si začali něco vyčítat. Že muž vydělává málo peněz, nebo že žena hodně utrácí.

Dlouhá desetiletí praxe musí nutně znamenat, že vás jen máloco překvapí. Je vůbec ještě něco takového?

Je toho málo, ale občas se něco takového najde. Zrovna minulý týden mě překvapila „oprsklost" jednoho klienta, který přišel v deset hodin dopoledne a oznámil mi, že na mě má půl hodiny. Jinak je to spíše tak, i když to klienti neradi slyší, že po prvních třech nebo čtyřech větách můžu načatý příběh skoro dovyprávět. Zvláště když vím nějaké podrobnosti o klientech, jako třeba jak jsou spolu dlouho, kolik mají dětí nebo kolik je jim let.

Opravdu máte lidi tak prokouknuté?

Ty scénáře nejsou zase tak rozdílné. Když přijde žena, která si začne tak neurčitě stěžovat na to, že s manželem není moc spokojená a přitom pofňukává, vím určitě, že je jen otázkou času, kdy prozradí, že se objevil někdo jiný. A pak začne mluvit o své nevěře. Ale práce s klientem není o tom, říct jí po třech větách: „Tak mi řekněte, s kým máte poměr." To by bylo necitlivé. Mojí prací je klienta vyslechnout a pak mu pomoci nebo ho vhodnými otázkami dovést k nějakému řešení.

Je nějaká věta, kterou už nemůžete ani slyšet?

V osmdesátých letech, kdy byla spousta času a lidé dostávali v pohodě volno v práci, k nám chodili lidé s často banálními problémy. To jsme se osypávali z věty: „My si tak nějak nerozumíme, cítíme pocit odcizení." Ze sezení pak vyplynulo, že po třiceti letech manželství tam už není ta vášeň a síla jako na začátku. Co na to říct. Ale dnes už žádnou takovou větu, na kterou mám alergii, nemám. Jak už jsem řekl, lidé hospodaří s časem a chodí většinou s problémy.

Když se vrátíme ještě k nevěře, která je hodně diskutovaná, máte radu, jak se vyhnout odhalení?

Jediná moudrá rada pro všechny, kteří na ní nechtějí přijít, je nepídit se. Nepátrat, nelézt do mobilu. Protože odhalená nevěra je vždycky průšvih. Pomoci může jen v případě, že člověk hledá argument, proč druhého opustit. A pak je také důležité rozhodnout se věřit partnerovi, bez ohledu na důkaz, že je nám věrný.

Liberecká poradna slaví čtyřicetiny

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Liberci patří k nejlepším v republice.

Už dlouhé čtyři desítky let pomáhá lidem v Liberci Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Původně sídlila v Domě u zeleného stromu, který stojí v centru Liberce dodnes, a očekávání tehdejších klientů byla často úsměvná. „Stávalo se, že k nám přišel muž s tím, že vede ženu, ať jí opravíme. Že je porouchaná. Protože on je v pořádku. Někdy se nám zdálo, že si dokonce představují, že operativně něco odstraníme a problém se tím vyřeší," popisuje bývalý vedoucí poradny Jan Bauer, který v ní působil až do roku 1994.

Počet klientů přibývá

Dnes sídlí poradna v Dvorské ulici na Králově Háji. Počet lidí, kteří její služby využívají, neustále narůstá. „V roce 1990 jsme provedli 3825 odborných konzultací. Loni jich bylo dvakrát tolik," uvedl současný vedoucí poradny David Cichák. Loni se na poradnu obrátilo 800 nových klientů. Podle Cicháka je mezi klienty přibližně dvakrát více žen než mužů.

Mezi nejčastější problémy, pro které klienti pomoc psychologů nebo sociálních pracovnic v poradně vyhledávají, patří problémy se sebou samým, nevěra nebo odcizení a krize ve vztahu. Po revoluci se navíc přidala problematika nezaměstnanosti.

Vedle psychologické, poradenské nebo psychoterapeutické pomoci nabízí liberecká poradna od roku 2006 i přípravu pro žadatele o osvojení nebo pěstounskou péči. O klienty se stará celkem 12 psychologů, čtyři sociální pracovnice a k dispozici je i právnička, jejíž služby jsou také velmi využívané.

Poradna má v Libereckém kraji i tři pobočky. V Jilemnici, Turnově a nejčerstvěji také v Semilech. Obrátit se na ně může prakticky kdokoli, služby zůstávají i nadále bezplatné.