"Každý den se setkávám s člověkem, kterému nemůžu nabídnout nocleh. Místa jsou plná. Dříve jsme byli zvyklí, že byla alespoň nějaká volná kapacita, jedno nebo dvě místa, dnes to tak není," popsal vedoucí střediska Naděje ve Valdštejnské ulici Pavel Matějka. Tam organizace provozuje denní centrum, kam si lidé z ulice mohou přijít dát něco k snědku, osprchovat se nebo vyměnit oblečení nebo ho vyprat. A ošacení je v těchto dnech a v tomto počasí nedostatek.
"Chybí nám zimní oblečení ve větších velikostech, hlavně pánských. Bundy, boty, ale i spodní prádlo. V aktuálním počasí se oblečení brzy namočí, tak je velká poptávka," vysvětlil Matějka s tím, že zde přivítají každého, kdo nějaké oblečení přinese. Hodily by se ale i třeba spacáky nebo přikrývky použitelné na ven.
Dopady covidové krize
V denním centru se každý den otočí tak čtyřicítka lidí najíst se a zhruba patnáct až dvacet osprchovat, na víc ani není kapacita. "Lůžka nejsou každý rok, ale letos je místa opravdu extrémně málo. Lidé si vzpomněli na zimu nějak dřív a navíc se zpožděním přichází dopady covidové krize," poznamenala oblastní ředitelka Naděje Milena Havrdová.
Přibyli totiž lidé, kteří v době covidové například přišli o práci, pak se další rok snažili bezúspěšně najít jinou, vrací se i klienti z komerčních ubytoven, protože nemají na uhrazení poplatků. Za tím vším může stát aktuální ekonomická situace, inflace a nárůst cen. Navíc chybí volný bytový fond, a to včetně ubytoven.
Bohužel se mezi bezdomovci objevují stále více i bezprizorní lidé v předdůchodovém věku. "To je bohužel velký problém a nejenom u nás," zdůraznil Matějka.
Takový jeden nešťastný lidský osud demonstruje na konkrétním příkladu. V azylovém domě získal stálé lůžko člověk, kterému je kolem 58 let. Objevili se u něj zdravotní potíže a skončil v nemocnici, kde pobýval i více dnů či týdnů. Když se pak chtěl vrátit, bohužel už pro něj lůžko nebylo, protože nelze někomu držet volnou postel a čekat, jak to s ním bude zdravotně a zda se vrátí do azylového domu nebo půjde do LDN.
"Takový člověk ve věku kolem 55 let kvůli tomu, že žije na ulici, vypadá třeba na osmdesát. Ovšem celý život nebo jeho část třeba pracoval na dohodu a nezapočítaly se mu odpracované roky. Nemá proto nárok na důchod nebo jej nemůže dostávat i proto, že ještě není v důchodovém věku. Pokud je nemocný a potřebuje péči, u nás v azylových domech být také nemůže, protože nemáme vyškolený personál, ani ošetřovatele. Stane se, že ani daný člověk nechce spolupracovat," nechal se slyšet Matějka.
Pokud takový člověk bez příjmů, mnohdy zatížený dluhy, zůstává na ulici mívá to často tragické rozuzlení. "Pak na té ulici v produktivním věku i umírá. Každoročně je i v Liberci několik takových případů a já osobně to považují za momentálně největší problém napříč celou republikou," dodal Matějka s tím, že pro nemocné nebo lidi s psychickými problémy se střecha nad hlavou jen těžko najde.
