Vyhlášená Bříza skončila v březnu 2021, čímž došlo k přerušení stopadesátileté historie. Hospoda nesla kdysi název Birkenallee, který pocházel od skutečné aleje bříz, která byla vysázena už v 70. letech 19. století podél cesty mezi současnou budovou Lidových sadů a hospodou. Putyka byla populárnější v časech socialismu. V šedesátých letech to zde opravdu žilo, konaly se tu taneční zábavy. V sále pořádal 54. občanský výbor různé akce. „Dohnalo mě stáří, bylo mi sedmdesát let, chtěl jsem jít do důchodu a konečně si odpočinout. Zavřel jsem hospodu a tím to pro mě skončilo,“ řekl Deníku bývalý provozovatel Liberečan Jan Mareš s tím, že si celý objekt poté převzali původní majitelé a následně ho prodali. „Byl jsem tam třicet dva let, za tu dobu jsem toho hodně zažil, mám pěkné vzpomínky. Je to škoda, že to nepokračuje, ale v dnešní době je podnikání složitá věc a v gastronomii obzvlášť,“ doplnil
Podle vlastivědného badatele, spisovatele a publicisty Marka Řeháčka měla bývalá hospoda nejsilnější spojení se studenty a svobodnými devadesátkami, kdy si študáci klidně stěžovali na ty čtyři číšníky z „Břízy“ a bylo z toho v Liberci trochu „haló“. „Jeden z nich měl dát jednomu študentovi prý koženou kasírtaškou přes pusu. Tu černou kasírku mám po tátovi dodnes doma, dostat s ní přes pusu asi nebyla žádná legrace, ještě, že můj táta nedělal v Bříze,“ podotkl se smíchem Řeháček.
Noviny Vpřed o tom psaly: „Kolektiv pracovníků Březové aleje poslal také dopis rektorovi VŠST, v němž si číšníci stěžují na chování studentů. Uvádějí jeden přiklad napadení číšníka 13. února a jeden případ pokusu o útěk bez zaplacení 21. února. Naopak 712 studentů se podepsalo pod dopis řediteli Restaurací Liberec žádající výměnu personálu Březové aleje. Drtivá většina studentů v současné době tuto restauraci bojkotuje. Situací se zabývá i Vysoko školsky zpravodaj. „Je paradoxem, že jsme dokázali pohnout celou společnosti, ale čtyři číšníci na „Bříze“ jsou pro nás větší překážkou než Stalin, Brežněv a Gottwald dohromady."
Sám Řeháček má k hospodskému tématu blízký vztah, jeho otec byl dlouholetým pracovníkem Restaurací Liberec a on má ty příběhy libereckých hospod rád a považuje je za takové to pikantní koření života města. „Ovšem platilo to tak do roku 2010. Od té doby se něco mění. Nejdřív zmizely zahulené knajpy, to mi ještě nějak nevadilo, ale nikdy bych si nepomyslel, že jednou bude hospoda s pivem, plná těch různých postaviček, opravdová vzácnost,“ zamyslel se Řeháček s tím, že chápe, proč se hospodská historie stává tak populárním. „Je to holt něco, co rychle mizí i se všemi těmi štamgasty, vyhlášenými výčepáky a příběhy, které ozvláštňovaly město,“ posteskl si.
V posledních deseti letech se tam občas zastavil a pohledově viděl, že počet návštěvníků pořád klesal a nepomohla ani zahrádka. „Rušení hostinců je bohužel dnes především problém jejich návštěvnosti, každý by chtěl, aby byla hospoda na každém rohu, ale sám doma pije raději levné pivo v garáži. Čas, kdy stálo točené pivo tolik, co lahvové, je bohužel pryč a moc mne to mrzí, protože hospoda je prostě společenská událost. Ale záleží na hostech,“ zamyslel se spisovatel.
Zánik hospody nesli s lítostí nejen pravidelní návštěvníci. Petr Freiwillig z libereckého Národního památkového ústavu vnímá ukončení tak dlouhé tradice jako velkou škodu. „Hodnotou historických staveb je nejen jejich architektura nebo výjimečnost, ale také funkce. Z hlediska architektury se jednalo o zajímavou srostlici staveb z 19. století a meziválečného období, pěkně dokumentující vývoj pohostinství za posledních sto padesát let,“ dodal Freiwillig.
Podle posledních informací plánoval nový majitel zde vybudovat bytovou zástavbu Terasy Březová alej.
