Když jsem mířil do bytu v Masarykově ulici, ve kterém vyplavení našli útočiště, říkal jsem si, že se pejsek trošku vyřádil. Omyl. Pohovka je na kusy. Kim musel být hodně naštvaný. „Vypořádal se s ní hezky. Ale co, je to jen pohovka,“ říká pan Lajtkep. „Napište tam pro dobrotu na žebrotu,“ pokračuje se smíchem. Za své vzala i má představa jezevčíka, který okousal nohu židle. „Kim je kříženec dogy a labradora. Váží 55 kilo,“ říká Lajtkep
Už přichází i Wagnerovi. Zajímá mě, jak se přihodilo, že jim Petr Lajtkep půjčil byt. „Opravoval jsem na vedlejším domě střechu,“ překvapí mě Pavel Wagner. „Proč by ne? Párkrát jsme se bavili a když to vytopilo Hrádek, během pár hodin byli tady,“ vysvětluje Lajtkep, když vidí můj udivený výraz.
„Měli jsme v domě 70 centimetrů vody,“ vzpomíná Kateřina Wagner. „Skoro jsme nestihli utéct. Panu Lajtkepovi jsme vděční za pomoc,“ pokračuje matka pěti dětí. Majiteli bytu se „odvděčili“ zničenou pohovkou. „Dcera hlídala našeho nejmenšího a Kima. S Kájíkem šla ven a psa nechala doma. Ten se asi urazil a pohovka vzala za své,“ líčí Wagner.
Hlavní hrdina Kim nedorazil. Bojí se auta. „Člověk ho musí do auta donést a manželka ten půl metrák neutáhne,“ uzavírá s úsměvem Wagner.
