Na břehu se mezitím šikují zdejší ošetřovatelé a ornitologové, kteří spouští na vodu kajaky a pramici. Letošní odchyt pelikánů bílých a skvrnozobých může začít.

POZOR NA ZOBÁKY 

„Největší problém je, že někteří ptáci už mohou létat,“ vysvětluje ornitolog Jan Hanel s tím, že zkrácená křídla mají pouze starší pelikáni. Za běžných okolností totiž ani ti mladší neopouští své druhy a drží se na jezeře. To už ale ředitel zoo David Nejedlo a další dva zaměstnanci nasedají do plavidel a vydávají se za hejnem. Ptáky je nutné zahnat do slepé uličky za ostrůvek, kde už na lávce stojí skupinka ošetřovatelů. Ti v okamžiku, kdy se k nim opeřenci přiblíží, je musí rázně popadnout za zobák a něžně vytáhnout z vody. „Musíme být opatrní, aby ptáci neutrpěli žádná zranění,“ vysvětluje ornitolog s tím, že pelikáni mohou vážit až 12 kilo. K újmě však mohou přijít i ošetřovatelé. „Dostala jsem zobákem, ale nebolí to,“ usmívá se ošetřovatelka Veronika, které po tváři stéká čůrek krve.

VYHRÁLI JSME 

Odchycení ptáci dostanou od zoologa kroužek a pak už putují do nákladního auta, které je převeze do krytého zimoviště. Zatímco většina už čeká na odvoz, na jezeře ještě probíhá litý boj. Dva jedinci stále unikají svým pronásledovatelům a v momentě, kdy to užuž vypadá, že se nechali zahnat do úzkých, rozevřou křídla a odplachtí na druhou stranu jezírka. Nakonec ale i je přemůže únava a jeden z nich do konce sám vyleze na břeh.

„Vyhráli jsme, ale bylo to o fous,“ vypráví ještě trochu udýchaný ředitel liberecké zoo a pokračuje: „Tentokrát to šlo, jeden rok jsme měli jen jeden kajak a museli jsme 12krát tam a zpátky.“ Letošní odchyt trval něco přes hodinu. Na jezero se pelikáni vrátí zase na jaře. V zimovišti je čeká hnízdění.