„Pekař peče housky, uždibuje kousky. Pekařka mu pomáhá, uždibují oba dva. Neuždibuj kousky, budou malé housky, když to pekař udělá, je to velká ostuda.“ Toto říkadlo se rozhodně netýká dvaačtyřicetiletého třebíčského rodáka, chlebového someliéra a technologa Stanislava Janíčka, který v oboru působí už přes dvacet let.

Jeho pekařská cesta začala už v dětství, které rád trávil v kuchyni a láska k vaření u něj přerostla v touhu po vzdělání. Nejdříve chtěl studovat hotelovou školu, ale nakonec se rozhodl pro obor pekař na střední odborné škole a učilišti v Kroměříži. „V patnácti ještě stoprocentně nevíte, co chcete dělat. Po prvním ročníku jsme pracovali u staré parní pece, začalo mě to bavit a dostal jsem příležitost účastnit se velkých studentských pekařských soutěží. To byla pro mě výzva a obrovská zkušenost,“ zavzpomínal na své začátky Stanislav Janíček, který už žije dlouhodobě ve městě pod Ještědem.

Po absolvování učiliště zamířil na Střední průmyslovou školu potravinářství a služeb v Pardubicích. Zaměřoval se na předvádění staré pekařské výroby a po dokončení školy se přestěhoval do Liberce, kde chtěl studovat jazyky. Z osobních důvodů musel změnit plány a nastoupil do provozu jako řadový pekař. Tehdy si už uvědomil, že by se rád vypracoval na specialistu nebo technologa. To se mu splnilo díky nabídce jedné rakouské firmy, která působila v Čechách a hledala pekařského technologa. Postupně se práce překlopila i v manažerskou činnost. „Jezdil jsem po pekárnách a zaučoval ostatní pekaře nebo jim ukazoval nové trendy výrobků. Když měli pekaři nějaký problém, tak mi volali, já tam jel, ukázal jim, jak se to správně péct. Jezdil jsem na školení do Rakouska, kde se technologie oproti našim liší a díky tomu jsem získal spoustu zkušeností,“ podotkl.

Liberecké Velikonoce.
Pomlázky, dekorace i jídlo. Velikonoční tržnice vyrostla na libereckém náměstí

Po pěti letech přestoupil do jiné rakouské rodinné firmy, kde působí už patnáct let. Jako technolog sice neponoří ruce do těsta každý den, přesto se v provozu pekáren pohybuje každodenně. Dohlíží na dodržování technologických postupů, které se liší u různých druhů pečiva jako jsou rohlíky, chleba, ciabatta nebo focaccia. Důležité je hlídat přesně odměřené množství jednotlivých surovin. „Přirovnal bych to k práci v laboratoři. Každý gram má svoji roli a dokáže ovlivnit, zda se pekařský výrobek povede a bude chutnat. Nesmíte si prostě nic ulehčovat a je potřeba dodržovat receptury a postup,“ zdůraznil. Přesto mohou pekaři zapojit fantazii, ať už se jedná o změnu poměru mouk či obohacením těsta na chleba o další suroviny jako například škvarky, uzeným masem, nivou či dokonce sušeným ovocem.  „V dnešní době se dělají nejrůznější chleby i s různými druhy semínek. Těch možností je nespočet a do těsta můžete praktiky vmíchat cokoliv,“ upřesnil.

Před půl rokem se stal tváří projektu Chlebový someliér (www.chlebovysomelier.cz), který vzešel z jeho spolupráce se Svazem pekařů a cukrářů České republiky. K tomu mu pomohl i certifikát, který si jako porotce různých pekařských soutěží musí každých pět let obnovovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Sám má největší citlivost na hořké chutě a u pečiva právě kromě chutě hodnotí i vzhled, vůni a objem.

„Věřím, že se mi podaří široké veřejnosti předávat informace o pekařině, a to od dětí, které přemýšlejí o svém budoucím povolání, přes maminky na mateřské dovolené až po ty, kdo se chtějí neustále vzdělávat napříč obory v zajímavé formě a že tento projekt bude pro náš obor i společnost obecně přínosný,“ nastínil cíle s tím, že usilují o větší propagaci pekařského oboru a chce přiblížit toto řemeslo lidem. „Udělat osvětu, protože spousta lidí nezná základní pojmy. Aby věděli, že pekařská výroba není úplně jednoduchá. Lidé mohou navštívit webové stránky nebo nás sledovat na Facebooku či Instagramu,“ doplnil.

Nikola z Nového Města pod Smrkem v rámci Výměny manželek letěla až do Dublinu.
VIDEO: Slzy, emoce i úklid. Nové Město a Dublin propojila Výměna manželek

Přestože je samotný projekt stále v začátcích, setkal se s pozitivními ohlasy. Dostává od lidí náměty, čemu by se měl věnovat v dalších dílech. Plánuje točit přímo z provozů, ať už malých pekáren či velkovýroby. „Diváky nejvíce zajímá, když předvádím nějakou konkrétní výrobu, jako byla třeba výroba chleba. Video má mnohem více zhlédnutí, než když tam probírám jenom nějakou teorii,“ podotkl.

Pečení ho baví i v soukromém životě, doma peče chleba, koláče, bábovku, muffiny či i narozeninový dort. Na Vánoce dělá vánočky, o Velikonocích nechybí na slavnostním stole mazance a beránci. Pečou s ním i jeho synové, kteří to berou jako zábavu. Starší, šestiletý říká, že bude nejlepším pekařem jako jeho otec. „Rozhodně ho do ničeho nenutím. Ale kdyby v tom chtěl pokračovat, mohl bych mu předat spoustu informací a rad, které by se mu hodily k otevření pekárny, cukrárny či podobného podniku,“ řekl.

Jak sám přiznal, sny na poli pekařského oboru se mu podařilo už splnit. Aktuálně nemá vyhlédnutou metu, ale věří, že přijde postupem času. Věří, že vše má svůj přirozený vývoj.  „Líbilo by se mi objet svět a poznávat pekařská kouzla. V minulosti jsem takhle cestoval a kdykoliv jsem někam přijel, ať už na Filipíny, Srí Lanku či do Austrálie, vedly mé kroky právě do pekárny,“ uzavřel vyprávění Stanislav Janíček.

Mohlo by vás zajímat: Důraz na tradici. Velikonoční atmosféru trhů na Sychrově nepokazilo ani počasí

Zdroj: Adéla Beranová