Budovou terapeutické komunity Advaita v Nové Vsi na Liberecku voní čerstvě vyprané prádlo. To totiž služba, která tento týden měla na starost udržování čistoty v domě, pověsila na sušáky umístěné na půdě. Prostor, který dříve sloužil pouze k ukládání nepotřebných věcí, centrum přibližně před čtyřmi lety zrekonstruovalo. Nyní ho zdobí ručně vázané knihy, šperky, košíky pletené z novin, keramika i koberce tkané na stavu.

Na stole tu leží několik víček zpola naplněných korálky o velikosti špendlíkových hlaviček. „Třídíme je za trest. Když třeba někdo přijde pozdě na terapeutickou skupinu nebo nedodrží večerku,“ vysvětluje usměvavý Lukáš, který vede prohlídku.

PÁN DOMU A GONG MAN

Po tři týdny je totiž „pánem domu“, což je jedna z funkcí, kterou mohou lidé v komunitě zastávat. Jednou z dalších je takzvaný gong man. Jeho úkolem je upozornit, když je čas jídla nebo začíná některá z aktivit. To však není jediné využití. „Každý může do gongu bouchnout, když mu třeba není dobře nebo když má chuť na drogu,“ říká Lukáš.

K těmto vyšším funkcím, mezi které patří i kuchař, se ale klienti musejí dopracovat. Léčba se skládá ze čtyř fází. Vše začíná v místnosti pojmenované klauzura, kde příchozí tráví svůj první den. Nováček tam vypracuje sebereflexní elaborát a seznámí se s řádem. „Je to čas i pro něj, aby se rozhodl, jestli pobyt v komunitě je to, co chce,“ vyjasňuje Lukáš.

První fáze pak trvá čtyři měsíce. Jak klienta tato doba změnila a zda se cítí připravený převzít pozice vyžadující více zodpovědnosti, sepíše uchazeč o druhou fázi. Tuto esej přečte na schůzi terapeutické skupiny. O tom, zda může postoupit dále, rozhodnou ostatní klienti.

JEDNOU ROČNĚ VYRAZÍ DO PŘÍRODY

Na stěnách jídelny visí diplomy z „olympiád“. Ty jsou jen jednou z takzvaných zátěžových aktivit, kterých se komunita účastní. „S organizací Čmelák jezdíme jednou ročně na týden pečovat o orchideje. Zajímavé na tom je, že tam není elektřina ani teplá voda,“ vypráví ředitelka terapeutické komunity Pavlína Iblová.

Pečovat o přírodu vyjíždějí na celý týden, který na rozdíl od života v domě na Nové Vsi tráví všichni v jedné velké chatce, zatímco v domě bydlí klienti na pokojích po třech až čtyřech. „V komunitě máme jasně stanovený rozvrh. Pro někoho může být stresující, že na těchto zátěžových akcích se o dění dne rozhoduje až za pochodu,“ podotýká Iblová.

„DAR MUSÍ VYJÍT Z VÁS“

V patře vyhrazeném pro pokoje klientů nade dveřmi visí obraz, který na první pohled zaujme svou precizností. Temné kontury vykreslují obludu připomínající robotického draka. „Při vstupu do druhé fáze každý odevzdává dar komunitě,“ popisuje původ obrazu Lukáš, který se právě ve druhé fázi nachází. „Důležité je, že takový dar nemůžete koupit, musí zkrátka vyjít z vás,“ doplňuje.

Pokud klient vydrží až do třetí fáze, čeká ho rituál. Černý hábit připomínající závislost svlékne, obleče si bílé tričko na znamení čistoty a začíná se pomalu připravovat na „návrat do života“. Vedení terapeutické komunity mu pak strhává jen nezbytné minimum peněz tak, aby měl něco do začátků.

V zařízení tráví klienti sedm až patnáct měsíců. Dovršení této doby však neznamená konec léčby. Klient odchází do doléčovacího centra, kde stráví následující půlrok. Kromě dohledu, který znemožňuje návrat k závislosti, tak pobyt zde může pomoci i finančně, jelikož klient nemusí platit klasický nájem.

Zařízení v Nové Vsi je v provozu od června 1997. Je určeno pro muže a ženy starší 18 let, nesmí však jít o partnerské dvojice. Jeho kapacita je 15 lůžek.