Tehdy si na procházce lesem, kdy mu pod nohami praskaly větve a šustilo listí, všiml jednoho místa s vodou. Jednalo se o pavučinu a odtud to už bylo kousek ke zrodu výzkumu zaměřujícího se na využití vody ze vzdušné vlhkosti. Ten spočívá ve vývoji konstrukcí z nanovlákenných materiálů zachytávajících vzdušnou vlhkost, což pomůže měnit horké městské klima. Loni dokonce se svým výzkumem získal cenu poroty na konferenci ACADIA 2022 Hybrids & Haecceities.

Konstrukční detail nosné a nanovlákenné vrstvy prototypu.Konstrukční detail nosné a nanovlákenné vrstvy prototypu.Zdroj: se svolením Jana Koníčka„Samotný fakt, že nás organizátoři pozvali k osobní účasti na tak prestižní konferenci, a nakonec jsme ještě získali cenu poroty v naší kategorii, je pro nás velkou poctou. Jako hlavní autor to považuji za zatím největší úspěch v našem výzkumu. Zároveň cítím odpovědnost za následné kroky, které ve výzkumu podnikneme, a budou klíčové pro navazující výsledky,“ svěřil se student doktorandského programu Architektura a urbanismus Jan Koníček.

Inspirací se mu staly pavučiny pokoutníka společenského, který žije v pavoučích společenstvech.

Princip „stavby“ pavučin se svým sofistikovaným designem Jan Koníček přirovnává k architektonicko-urbanistickým koncepcím lidských staveb a městských celků. Kolonie těchto pavouků především dokáže tvořit pavučiny o rozměrech desítek metru čtverečních. Funkčnost konstrukcí z netkaných a nanovlákenných textilií si tým ověřil na fyzickém modelu o rozměrech 2x2x2 metru.

Ha Vu Thu zaujala porotce projektem Vietmed.
V univerzitní soutěži bodovala aplikace Vietmed. Pomůže Vietnamcům u lékaře

Vize počítá s tím, že konstrukce mohou v budoucnu fungovat buď jako samostatné pavilonové objekty v interiéru i exteriéru, nebo jako konstrukce na fasádách domů. V prvním případě by jímání vody ze vzdušné vlhkosti měnilo lokální klima měst v horkých letních dnech a bylo tak příjemnější pro obyvatele. Ve druhém případě by zadržená voda pomáhala krajině, rostlinám a živočichům. Konstrukce by fasády ochlazovaly, případně by zachycenou vodu umožnily využívat. „Pro tuto hypotézu je součástí naší konstrukce nanovlákenná kompozitní příze, kterou testujeme pro možný transfer vody z konstrukce. Důležitým atributem je práce s volbou polymeru. Jeho vlastnosti jsou klíčové pro konkrétní využití. Konstrukce pak může být biodegradabilní, hydrofilní, hydrofobní nebo více či méně mechanicky odolná,“ podotkl Koníček.

Tým pracuje i s kukuřičným škrobem, který splňuje požadované vlastnosti. Jeho postup se dá označit jako Research by design, kde je cílem vývoj a koncepce nových forem. Podle Koníčka je tento postup v architektonickém výzkumu běžný v západních zemích, v českém prostředí se s tímto přístupem v tomto oboru lze setkat zřídka.

Poděkujte hasičůmZdroj: Grafik redakce„Rád bych především poukázal na potenciál architektury, která může pomoci lepším využitím přírodních zdrojů zlepšit naše životní standardy. Takováto udržitelná architektura může využívat nových materiálů, myšlenek a koncepcí, které jsou spojeny s postupným vývojem technologií jednadvacátého století a je adaptována na rychle se měnící klimatické změny,“ zdůraznil s tím, že k vývoji vývoji takových architektonických forem je zapotřebí i změna myšlení a hledání odpovědí i v koncepcích, u kterých si nemohou být jisti, zda budou mít očekávané výsledky. „Od finálního výsledku jsme ještě daleko, ale domnívám se, že jsme na dobré cestě a z architektonického hlediska dosahujeme potenciálu pro možné využití v reálném prostředí,“ dodal Jan Koníček.