K návštěvě malé jablonecké galerie POUZAR&OVÁ jsem si vybrala jeden ze dvou otvíracích dnů, kterými je pondělí a čtvrtek. Galerista Martin J. Pouzar mi hned mezi vitrínami potvrzuje, že můj počáteční odhad byl správný. Šperky jsou opravdu části starých motorů. Přesněji řečeno jde o precizně umělecky zpracované recykláty z kolekce nazvané příhodně Epidemie. Během ní totiž šperky vznikly.

„Pavel žije a tvoří v Praze, kde se v oblasti umění neustále něco děje. A najednou se během epidemie život úplně zastavil. Najednou měl spoustu volného času, a tak během dvou měsíců vytvořil kolekci, kterou nazval Epidemie, protože pro něj bylo tohle období takovou vlastní osobní epidemií, kterou chytil a kdy si nemohl pomoci a musel tvořit a tvořit,“ vysvětlil galerista.

Na dobu koronavirovou ostatně odkazuje i vtipná instalace. Rozřezané, prořezávané, provrtávané a jinak zpracovávané části motorů, svou strukturou připomínající průřez živým, buněčným organismem, jsou sice vystaveny v ušlechtilých skleněných vitrínách, ale položené na čtvercích hrubého kartonu někde dokonce s nápisem Made in China.

„Před instalací mě poprosil, abychom šperky neinstalovali na skleněné police, ale chtěl, ať tam dám něco starého, něco obyčejného. Tak jsem nařezal staré kartony – krabice a teprve pak jsem si všiml toho odkazu na Čínu, což nás při instalaci výstavy dost pobavilo,“ přiznává Pouzar.

Šperky ze skládky

To, že si autor jako materiál vybral duralové části starých motorů, není podle galeristy nic výjimečného. „Pavel se v devadesáti procentech své tvorby věnuje recyklaci. Používá materiály, o nichž s oblibou tvrdí, že pocházejí z popelnic, skládek nebo vrakovišť, a zpracovává části nalezených věcí,“ vysvětluje výtvarník, kterého s Opočenským váže mnohaleté přátelství.

Výstava v nedávno otevřené galerii autorského šperku, jediné svého druhu u nás, je tak trochu „splátkou dluhu“. Přesně před 20 lety totiž Pavel Opočenský uspořádal tehdy mladému, začínajícímu, ale nesporně talentovanému Martinu J. Pouzarovi první samostatnou autorskou výstavu ve své galerii v Praze. „Bylo to krátce po jeho návratu z emigrace a do své galerie si nevybíral jen známá jména, ale dával prostor právě začínajícím autorům, o kterých byl přesvědčen, že jejich tvorba dává nějaký smysl,“ popisuje Pouzar.

I díky němu se dostal mezi českou elitu autorského šperku, kam patřila jména jako Vladimír Komňacký nebo Vratislav Karel Novák, mimo jiné i autor kyvadla na Letné nebo instalace s názvem Prut na břehu jablonecké přehrady.

Premiérová výstava originálních šperků Pavla Opočenského z jeho nejnovější kolekce Epidemie bude v Jablonci nad Nisou k vidění do 27. srpna.

„Autorský šperk je umění bez limitů,“ říká Martin J. Pouzar

Galerista Martin J. Pouzar.Zdroj: Deník / Jakub VolnýMartin J. Pouzar se svou ženou Veronikou Pouzarovou otevřeli svou galerii POUZAR&OVÁ v jablonecké Pražské ulici teprve loni. Kde jinde by ostatně galerie autorského šperku měla být při tak vysoké koncentraci uměleckých škol, než právě ve zdejším kraji?

Výtvarníci – šperkaři se rekrutovali nejen z jablonecké „umprumky“, kde studovali pod vedením Vladimíra Komňackého, ale i železnobrodské „sklandy“ nebo třeba z katedry designu textilní fakulty Technické univerzity v Liberci. „Jablonecko, Liberecko a Turnovsko je jednoznačně oblast, kde po Praze žije a tvoří nejvíc šperkařů,“ připomíná Martin J. Pouzar. Některá díla autorů zastoupených v galerii lze vidět na designových dnech Design Days Reichenberg v Oblastní galerii Lázně v Liberci.

Co všechno vlastně spadá do kategorie zvané autorský šperk? V galerii jsou k vidění nekonvenční masivní šperky z plastu i drobné stříbrné prstýnky se silným erotickým podtextem, šperky z kostí ve stálé expozici. Tvořit se prý dají dokonce i ze sena. „Autorský šperk je jedna z nejmladších disciplín volného výtvarného umění. Prosazovat se začal teprve někdy začátkem 50. let.

Autorský šperk je volná tvorba vysoké umělecké hodnoty, která nemá naprosto žádné limity ani hranice. Není limitován velikostí a dokonce ani tím, jestli se dá nosit. Může být vytvořen i ze zcela netypických materiálů, klidně z ledu, který roztaje na vernisáži, ale už to jednou BYL šperk. Jindy je to zase třeba komorní drobná plastika či socha,“ ukazuje Pouzar na prsteny z cyklu Meteority a jeden si navléká na prst.

„Je to umění, objekt, ale stále šperk. Ozdoba, kterou si asi nevezmete na nákup do Kauflandu, ale třeba na vernisáž nebo nějakou slavnostní příležitost. Je to umění, které můžete mít na sobě a pochlubit se s ním, vyjádřit svůj názor. Obraz nebo skleněnou plastiku, která vám zdobí byt, si sebou nikam nevezmete,“ vysvětluje s úsměvem Pouzar. „Vratislav Karel Novák řekl: „šperk je vše co za něj považujeme, třeba kulička rybízu v mé dlani“. Jde tedy o objekt, který je v konfrontaci s tělem, může ho zdobit, ale nemusí,“ připomíná Pouzar.

Poukazuje tak na známou fotku, kdy kuličkou rybízu v dlani Vratislava Karla Nováka prochází světlo a mění ji v daný okamžik na vzácný šperk. Kromě autorského šperku nabízí galerie také designový šperk.

Není pro každého

Protože je galerie prodejní, zajímá mě, komu jsou šperky vlastně určeny. Mladé dívky a ženy, které bych tipovala podle hravosti vystavených náušnic z barevného plastu, to prý kupodivu nejsou. „Mladí lidé mají tendenci oblékat se podle značek či životního stylu, který právě vyznávají. Autorské šperky dokáže ocenit spíše zralá žena, která už ví, co chce. Naše kolegyně a kamarádka Simona Kafková to jednou definovala jako nekonfekční šperk pro lidi se silným názorem,“ poznamenává galerista a výtvarník Martin J. Pouzar.