V sobotu 1. prosince dorazí i do Liberce. „Letos se jedná už o sedmý ročník. Navíc čtvrtým rokem fotí Anna Fixová, která má opravdu neuvěřitelný cit a já mám z jejích fotek rok od roku větší radost. A nejenom já,“ svěřila se Solaříková v exkluzivním rozhovoru pro Liberecký deník.

Mohla byste prosím představit koncept roadshow?
Roadshow spočívá v tom, že navštěvuji pobočky Fotolabu, kde prodávám a podepisuju svoje charitativní psí kalendáře.

Na co se mohou návštěvníci těšit?
Na mě. (smích). Ne, tak samozřejmě si především mohou koupit kalendář přímo ode mě, já jim ho podepíšu a samozřejmě se i ráda vyfotím.

Kolik plánujete zastávek a jak se vybírají města?
Celkem mám třináct zastávek a vybírala jsem města tak, abych pokryla co největší část České republiky, ale s ohledem na své časové možnosti.

Už v sobotu navštívíte i Liberec. Jak se vám tady líbí?
Liberec je krásné město. Já obecně miluji Českou republiku a jsem moc ráda, že v ní žiji. A roadshow mě baví právě i z toho důvodu, že objíždím různá města a můžu se kochat krásami naší republiky. (úsměv) Přiznám se, že bych někdy ráda vyrazila na Ještěd, což se mi ještě nepoštěstilo.

Jak se zrodil nápad na pomoc formou charitativního kalendáře?
Chtěla jsem nějak konkrétně pomáhat pejskům, mít svůj vlastní projekt. Ale zároveň jsem nechtěla „jen tak“ z lidí tahat peníze a přišlo mi, že kalendář je taková nejlepší forma. Lidem celoročně připomíná, že pomohli dobré věci. A navíc si užívám organizaci samotného focení.

Jak vybíráte pejsky, kteří se objeví v kalendáři?
Záleží, jaký je zrovna koncept kalendáře. Například v kalendáři na rok 2020 najdou lidé pejsky z útulku, kteří jsou k adopci. Loni se zase herci fotili se svými vlastními pejsky. Takže je to rok od roku jiné.

close Patricie Solaříková v rámci roadshow zavítá i do Liberce, kde představí svůj charitativní kalendář Psí život 2019. info Zdroj: Archiv herečky zoom_in Snažíte se každým rokem ho posunout někam dál? Kde čerpáte inspiraci?
Rozhodně se snažím, aby byl kalendář každý rok jiný, takže se snažíme ten koncept obměňovat. Letošní kalendář je hodně takový boho, jsou tam samé dámy a opravdu je zase úplně jiný než předchozí ročníky. Prostě to dělám podle toho, co mě napadne. Pak se o tom radíme s fotografkou Aničkou a vizážistkou Claudiií Marčekovou, až to nakonec společnými silami dáme dohromady.

Jaká se vám dostává zpětná vazba?
Lidem se kalendáře moc líbí a hodně často chválí fotografie, když si ho ode mě kupují, což mě opravdu potěší. Často píšou lidé pochvaly i na sociální sítě, z čehož máme taky radost. Každá zpětná vazba je pro nás důležitá.

Čemu koupí kalendář člověk přispěje?
Každý rok se to snažíme trochu obměňovat, ale rozhodně stálicí, na kterou přispíváme, je nezisková organizace Psí život. Ta se jako jediná v České republice zaměřuje na pomoc zvířatům žijícím s lidmi na ulici a pomáhá také v romských osadách. Jejich činnost je opravdu hodně záslužná. A potom vybíráme různé útulky po celé republice. Loni mezi ně patřily Dogpoint, Naděje pro čtyři packy, Srdeční záležitosti, Útulek Modřany nebo Útulek Libeň.

Proč jste si vybrala spolupráci s organizací Psí život?
Chtěla jsem tak pojmenovat svůj kalendář a na internetu jsem zjistila, že existuje taková organizace. Pročetla jsem si, čemu se věnují, a rovnou jsem přispěla na nějaký aktuální případ. Přišel mi email od zakladatelky organizace, Jarmily Pávkové, že moc děkují za příspěvek a začaly jsme si nějak psát, slovo dalo slovo a spolupráce byla na světě.

Předpokládám, že máte kladný vztah ke zvířatům. Jak se u vás formoval? Kdo za tím stojí?
Lásku ke zvířatům jsem zdědila určitě po mamince. Máma je taky takový zvířomil (smích) Formoval se u mě od dětství. Když jsem byla malá, chtěla jsem být veterinářka. A pořád jsem chtěla nějaká zvířatka. Takže u nás doma se vystřídalo opravdu hodně zvířat, od morčat, křečků, králíků, přes želvy, papoušky, kočky až jsme došli ke psům. (úsměv)

Máte sama doma mazlíčka?
Ano, čtyřletou fenku zachráněnou z romské osady na Slovensku. Jmenuje se Jackie a je báječná.

Působíte na mě jako pejskařka. Kočky vám neučarovaly?
Máme i kočku. Mívali jsme dokonce tři kočky! Já zrovna nejsme člověk, který se dělí mezi pejskaře nebo „kočkaře“ .

Pomáháte i dalším způsobem?
Např. podpořím nějakou akci na sociálních sítích nebo svou přítomností. Jinak se přiznám, že kalendář mě zaměstnává poměrně hodně, a to přibližně od dubna do ledna.

Myslíte si, že se tématu pomoci a ochrany zvířat věnuje v české společnosti dostatečného prostoru?
Vždy je prostor ke zlepšení. Ale rozhodně je to lepší, než bývalo. Češi jsou národ pejskařů a obecně mají ke zvířatům dobrý vztah, takže jim nejsou osudy týraných zvířat jedno.

Co vnímáte jako nejpalčivější v této problematice?
Rozhodně množírny. To je téma, o kterém řada lidí stále nic neví. Navíc někteří z nich si dokonce psa od množitele koupí a nemá o tom ani ponětí.

Proč by se měl člověk zamyslet nad pomocí němým tvorům?
Protože oni sami si nepomůžou, jsou odkázáni na naši pomoc.