Je neobvyklé, že církev podporuje takto otevřeně poměrně kontroverzní umění, jímž graffiti bezesporu je. Jak vás to napadlo?
Akci naplánovala a zorganizovala jedna rodina, která naší církev navštěvuje. Jsou umělecky založení a graffiti je jedním z jejích koníčků. Když nás oslovili s tím, jestli bychom se na tom nechtěli podílet jako církev sponzorsky a pomocí při praktické organizaci akce, tak mi na mysl přišlo právě slovo „kontroverzní“.

Napadlo mě, že to, jak se říká „rozvíří vody“, a že to v sobě může nést různá rizika. A právě proto mě ta myšlenka nadchla :-) Říkal jsem si, že je potřeba to zkusit. A z výsledku jsme nadšení!

Jaké další „netradiční“ aktivity podporujete nebo přímo se na nich podílíte?
Když čteme Nový zákon, vidíme, že Ježíš byl neustále mezi lidmi. Je v něm zaznamenáno 165 případů jeho duchovní služby lidem. Jen v osmi z nich proběhla v synagoze nebo v chrámu. V 95% šel Ježíš za lidmi tam, kde byli – domů, na ulici, na trh, apod. Jestliže církev zůstane za zdmi svých kostelů a modliteben, kdo se dozví, o čem vlastně křesťanství je? Proto jsme všude tam, kde jsou lidé a kde se otevře příležitost. O Velikonocích jsme měli posezení ve třech libereckých domovech s pečovatelskou službou, pravidelně jezdíme do střediska Naděje, rádi chodíme v Liberci i v Jablonci přímo na ulici s hudební skupinou, kde hrajeme a zpíváme. Chodíme i na „novodobou ulici“, kterou je internet. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale nebojíme se ničeho, pokud by to nebylo v rozporu s našimi hodnotami.

Může být otevřená podpora graffiti umění způsobem, jak o sobě dát vědět lidem, kteří by se o víru a Boha asi sami od sebe nezajímali (a nebo by vůči ní byli přímo v opozici?)
Přesně tak. Když se ráno začali na akci scházet graffiťáci, byli velice příjemně překvapení. Jeden z nich mi řekl, že tak dobře zorganizovanou akci ještě nezažil a že je úžasné, že i církev se podílí na propagaci tohoto umění. A co se týče té opozice, já si myslím, že lidé, kteří jsou vůči víře v Boha v opozici, jsou v podstatě v opozici proti tomu samému, jako my. Je totiž rozdíl mezi živou osobní vírou a zkostnatělým náboženstvím. To dokáže být moralistické, tvrdé, odsuzovačné a v určitých aspektech zastaralé.

Na této akci jsem před předáváním cen vyprávěl svůj životní příběh. Příběh kluka vyrůstajícího v naprosto ateistickém prostředí, který během svého dospívání bloudil až zabloudil do drog, alkoholu a bezduchých večírků a ve chvíli, kdy v obyčejné modlitbě vlastními slovy pozval do svého života Ježíše a poprosil ho o odpuštění hříchů, dostal jeho život smysl. Křesťanství pro mě znamená mít osobní vztah s Bohem, který mě bezpodmínečně miluje a dává mému životu smysl. Na akci jsem vzal i svou manželku a své tři děti, které si to také užili a moc se jim to líbilo. Přišlo mi, že si můj příběh všichni přítomní se zájmem vyslechli …

Vaše církev je poměrně mladá… kolik máte členů a čím se lišíte od tradičních českých křesťanských církví?
Jsme jednou z „evangelických“ církví. V rámci Liberce jsme skutečně relativně mladá církev, protože zde působíme teprve 7 let. Začínali jsme jako hrstka nadšenců a s postupem doby jsme trvale rostli. V současné době máme 50 členů – asi polovina z nich se staly křesťany v posledních pěti letech. Navíc máme ve sboru asi 25 dětí a především, a to je pro nás vždy to nejdůležitější, okruh přátel, kteří nás (i víru) „testují“.

Od ostatních křesťanských církví se nelišíme ani tak obsahem poselství – ten s nimi máme shodný – jako spíš jeho „obalem“. Když Ježíš ve své době kázal, mluvil řečí, které tehdejší lidé rozuměli. Tehdy se nejčastěji lidé živili jako zemědělci, proto říkal podobenství o rozsévači, o koukolu a pšenici apod. Používáme internet - vloni náš sbor objevili 4 lidé čistě přes naše webové stránky www.sborliberec.cz, k jejichž návštěvě zveme i vás, a které neustále „žijí“, točíme videoklipy z akcí, když kážu, tak jsou biblické texty promítané projektorem na plátno, nezpíváme chorály ze 16. století, ale moderní chvalozpěvy, při kterých hraje kapela s bicími, klávesami a elektrickými kytarami, apod. Nejsme ale čistě mládežnická církev. Nejzastoupenější je střední generace (rodiny s dětmi), najdete u nás ale od kojenců až po důchodce.

Náš sbor je součástí Apoštolské církve, která má v ČR více než 7 000 členů a stojí na více než 100 leté tradici. Celosvětově patříme do křesťanského obrozeného proudu, který je v dnešní době po Římskokatolické církvi druhým největším křesťanským hnutím na světě a hlásí se k němu 0.6 miliardy lidí.