Vaše motto zní „Když to nejde, tak to běží“. Jak jste k němu došli?
JŠ: Motto vymyslela Andrea, je to takový dvojsmysl něco se člověku nedaří, tak se rozeběhne a vyčistí si hlavu, anebo opravdu nejde chůzí, tak běží máme to na zádech, tak běžci za námi se tím baví, a když někdo z nás občas při běhu popojde, tak hned od nich slyší: „Nejdi, ale běž.“ (smích)

Můžete představit RunBo Team?
AŠ: RunBo je skupinka lidí stejného zájmu o jakýkoliv pohyb a zdravý životní styl, ale samozřejmě hlavní náplní je běh. Máme něco přes 30 členů včetně dětí. Není pro nás zásadní být největším běžeckým oddílem, ale za důležitější považujeme, abychom si rozuměli společně i lidsky.

Co se skrývá pod názvem RunBo Team?
MH: Tak Run je jasný, to znamená v překladu běh. A Bo si dosazujeme podle potřeby třeba Body jako tělo. Spíše to ale dobře vyzní Rambo. Občas s tím vyslovením moderátoři bojují (úsměv).

Kdo a jak se k vám může připojit?
JŠ: Nebráníme se žádnému zájemci, na našem webu runboteam.cz jsou bližší informace, jak podat přihlášku, ale jak říkáme, je pro nás tím hlavním zájem o pohyb, účast na společných závodech a životní optimismus uchazeče. Důležité samozřejmě je, abychom samotného zájemce znali i osobně.

Je zájem o pohyb i u mladé generace?
AŠ: Naštěstí stále ano, ale musíte jít dětem příkladem. Děti členů týmu se spontánně k nám připojují, když vidí, že rodiče běhají a ještě se v týmu dobře baví. Na závodech pak je vidět, že i ostatní běžci s sebou vodí své děti, takže pohyb u dětí určitě nezanikne. Ale více než v minulosti je potřeba jít tomu naproti a my to rádi podporujeme.

Jak vznikla myšlenka na zrod tohoto sportovního týmu? A odkdy vlastně existujete?
MH: To začalo při jednom lokálním závodě ve Vratislavicích nad Nisou v roce 2016, kdy jsme běželi spolu s Honzou a začali se bavit mimo jiné i o Vratislavickém Běhounovi. Já ho kdysi sponzoroval, Honza zase běhal jako dítě. Napadlo nás ho znovu začít pořádat a k takovému pořadatelství je ale potřeba mít spolek. Současně se mezitím Andrea s Honzou bavili o vzniku spolku v souvislosti s běhy pro dobrou věc a taky podpořit sportovní aktivity v Liberci. Protože si vše vzájemně sedlo, včetně nás, tak jsme v roce 2017 založili RunBo Team a v roce 2018 Vratislavického Běhouna vrátili zpět na scénu.

RunBo Team stojí za organizací závodu s názvem Vratislavický Běhoun. Na snímku zakládající členové skupiny.

Co vás na běhu tak učarovalo?
AŠ: Pro mě je běh motivace překonávat sama sebe, posunovat si limity. Taky mě uchvátila atmosféra na závodech, kam jsem jezdila s Honzou a strašně se mi líbilo, jak běh spojoval a seznamoval.
JŠ: Volnost, jít kamkoliv se proběhnout, kdykoliv mi to čas umožní a zapomenout na vše, co je v hlavě špatného.
MH: Já běhám především v lese a přírodě, kde se cítím krásně uvolněně, oproštěný od všech starostí čistím si hlavu a ještě je to zdravé.

Proč si myslíte, že běh zažívá v poslední době takový boom?
JŠ: Těžko říci, cca 4 roky zpět byl boom kol, nyní běhu. Myslím, že je to i o čase nás všech, jít se proběhnout aspoň 5 km není časově ani finančně nijak náročné, stačí obléknout kecky, triko a kraťasy, vyjít před dům a prostě běžet. Běhat se dá dnes všude a třeba i s kočárkem. Až pokud člověk pak začne opravdu běhat i závody, začne investovat do lepšího vybavení. A taky je to o tom překonávání vlastních limitů a pročištění si hlavy od starostí.

Kromě toho, že se běžeckých závodů účastníte, několik jich i pořádáte. Prvním z nich je Vratislavický běhoun. O co se jedná?
MH: Je to tradiční a dá se říci i legendární běh ve Vratislavicích nad Nisou, založený již v roce 1988 s hlavní myšlenkou podporovat běh u dětí. Po 25 letech byl ukončen v roce 2012 a my jsme tedy v roce 2018 tento krásný závod obnovili. V historii se běhu zúčastnil jako děti skvělí budoucí sportovci Zuzana Kocumová, Zuzana Hejnová, Jessica Jislová a mnoho dalších už u běhu a sportu jako takového zůstalo dodnes. Chceme ukázat dětem, že i v dnešní době je běh fajn, a že si u něj mohou najít nové kamarády. Proto máme 10 dětských kategorií na různé vzdálenosti. A samozřejmě hlavní běhy na 5 a 10 km pro dospělé. Jen letos jsme přivítali celkem 445 závodníků.

Dvakrát do roka stojíte i za charitativními závody, Mikulášský a Velikonoční běh. Jak dlouhou mají tradici?
AŠ: Začalo to Mikulášem v roce 2015 a rok poté jsme zařadili i Velikonoce. Za tu dobu už se díky všem běžcům vybralo více než 120 000 korun, které putovaly rovnou do místních organizací. Chtěli jsme spojit místní skupiny a běžce, aby se potkali, pobavili nejen v závodním tempu. Vhodné jsou i pro začínající běžce, kteří si chtějí vyzkoušet nasát atmosféru závodu. Tyto závody jsou totiž bez měření času, a i délku trasy si každý nastaví dle svého uvážení. Motto akce zní výstižně: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a pomoci.“

V čem jsou vaše akce unikátní?
JŠ: Věříme, že především atmosférou. Děláme ty závody prostě srdcem, vkládáme do našich akcí spoustu energie, času a získané finanční prostředky. Pro nás je zisk pozitivní zpětná vazba. Chceme, aby se s námi všichni cítili dobře. Neřešíme, kdo je jak dobrý běžec, neděláme závody jen pro ty elitní, ale opravdu pro každého od batolete až po seniory. U těch charitativních vždy zapojujeme i organizaci, pro kterou se běží, u Běhouna pak máme zase různý doprovodný program, ale tím hlavním a unikátním jsou vždy samotní běžci a ti jsou na Liberecku skvělí.

Co je obecně při organizaci běhů nejnáročnější?
MH: Běhy nejdou dělat jen s nadšením, kterého máme dostatek, ale potřebujete mít samozřejmě i peníze na medaile, ceny, občerstvení, propagaci, na fotografy atd. Takže shánění peněz a partnerů představuje asi to nejnáročnější. S tím ostatním, jako je čas, který tomu dáváme po práci třeba i na úkor rodin, si už vždy poradíme (smích).

Pozorujete rostoucí zájem účastníků o běhy?
MH: Jsme moc rádi, že jednak každým rokem přibývá běžců a tím i částky pro potřebné na našich charitativních bězích. Na Vratislavickém Běhounovi se letos zúčastnilo nejvíce závodníků v jeho celé historii a tedy aspoň podle ohlasů u událostí a podle zvyšujících se počtů běžců to vypadá, že se naše běhy opravdu líbí

Čemu dalšímu se kromě organizování závodů věnujete?
AŠ: Když pominu práci, ve které všichni trávíme poměrně velkou část dne, svůj volný čas věnuju nejraději rodině, přátelům a sportování. Relaxuji při mé sbírce čajových přebalů. Zajímám se o zdravou a sportovní výživu. Cestování po evropských městech či horách.
JŠ: Běhání a cvičení.
MH: Rodině a společnému cestování.

Jak hodnotíte běžecké možnosti v Liberci, potažmo Libereckém kraji?
JŠ: Liberecko představuje kraj běhu zaslíbený, tedy pokud člověku nevadí sem tam nějaký kopec. Závodů přibývá, jsou víkendy, kdy nevíte, kam dříve zajet. A je zde i spousta dalších nadšenců a běžeckých skupin jako jsme my, se kterými se rádi potkáváme.

Podporují vás ve vaší aktivitě nějaké instituce či organizace?
MH: Bez partnerů a spolupráce s nimi bychom závody nedělali, to by nešlo. Výrazně nás při Běhounovi podporuje Městský obvod ve Vratislavicích, a to finančně i technicky. Při charitativních bězích jsme zase rádi za možnost zázemí přímo v liberecké radnici. Pak máme také pár stálých partnerů, se kterými spolupracujeme pravidelně a jsme za ně moc rádi, neboť díky nim máme vždy hezké medaile, ceny, fotky atd. Podporují nás samotní běžci, běhá s námi Vítek Pavlišta, Eva Vrabcová Nývltová, Zuzka Kocumová nebo třeba velký propagátor běhu Eda Kožušník.

Co plánujete do budoucnosti?
AŠ: RunBo Team je taková prima parta správných lidí, takže do budoucna se chceme také soustředit na jejich podporu v běhu a společné aktivity. Chtěli bychom častěji vybíhat na pravidelných společných výbězích, kde se rádi potkáme i s dalším běžci. Zda rozšíříme naše portfolio pořádaných běhů, je zatím jen v myšlenkách. Ty tři současné nás zatím plně pohlcují.