Dokončený pavilon se nachází na návštěvnické trase přímo před budovou ZooExpo a vzniknul přeměnou staršího nevyužitého dřevěného domku, který dříve sloužil jako letní toalety pro návštěvníky zoo.

„O nestorech kea se říká, že jsou to nejinteligentnější papoušci světa. I u nás v zahradě si stále s něčím hrají. V původní voliéře nám rozebírali stěny, vytahovali dráty ze zdi nebo se naučili otevírat řetízkovou zábranu u dveří. Při stavbě nového pavilonu jsme proto museli být velice opatrní a důkladně řešit každý centimetr. Zatím se zdá, že se nám podařilo vše zabezpečit na výbornou,“ informoval zoolog Jan Hanel s tím, že do nových expozic umístí několik enrichmentových prvků a hlavolamů s relativně složitými postupy, které mají papoušky na nějaký čas zabavit a zaměstnat.

Liberecká zoo tento druh papouška chová už od roku 2008 a patří k jedné z mála světových zoologických zahrad, kde se daří tyto novozélandské papoušky dlouhodobě úspěšně odchovávat. Aktuálně zde žijí dva páry a v minulosti museli zoologové často řešit situace, kdy nebylo kam již odstavená mláďata přemístit a ptáčata tak musela být okamžitě přemístěna do jiných zoologických zahrad.

„Jedná se o druh zapojený do Evropského chovného programu, takže přesuny mláďat řešíme s mezinárodním koordinátorem chovu. Naši odchovaní jedinci už putovali například do Zoo Jasztrebeni v Maďarsku, do Stockholmu nebo Wroclawi,“ podotkl Hanel. Díky novému pavilonu bude možné budoucí mláďata odstavit do jedné ze dvou k tomu určených expozic.

Zoologickou v městě pod Ještědem čekají další změny a úpravy. Na sezónu zde chystají nové občerstvení ve spodní části zahrady, v přípravách je nový pavilon žiraf a také architektonická soutěž na Údolí ohrožené divočiny, tedy na rozvojovou plochu nad silnicí. „Stavba nového pavilonu pro nestory kea není jediným realizovaným projektem tohoto roku. V průběhu jara jsme návštěvníkům představili i novou expozici unikátních tropických žab, znovu zpřístupnili zrekonstruovaný pavilon opic a brzy pro ně otevřeme i nové bistro,“ dodal ředitel zoo David Nejedlo.

Nestor kea žije ve volné přírodě jen na jediném místě, a to na Jižním ostrově na Novém Zélandu. Obývá horské oblasti s nadmořskou výškou od 600 do 2000 metrů, zimu pak přečkává v oblastech pod hranicí lesa, kde se může skrývat. Své pojmenování získal dle charakteristického volání „kee-aaa“. Hlavu mají papoušci hnědozeleně zbarvenou, tělo má bronzově zelenou barvu. Letky na křídlech jsou modré a pírka na vnitřní straně křídel přecházejí z oranžovočervené barvy, která se vyskytuje také na spodní části zad, do odstínů pískově žluté barvy. Každé pírko je černě lemováno. Samice bývají zpravidla drobnější než samci a mají také kratší a méně zakřivený zobák. Většinu času tráví nestoři ve skupinách kolem 30 až 40 jedinců. V těchto skupinách existuje přísná a dosti složitá hierarchie nadřazenosti a podřazenosti. V lidské péči bylo také mnohokrát dokázáno, že jsou schopni naučit se i složité úkony. Tím, že se v přírodě potýkají s nepříznivými podmínkami, jsou často nuceni při hledání potravy prozkoumávat nová prostředí. Za potravou putují v celých skupinách a zdržují se na místech, kde si ji mohou nejsnáze opatřit. Lze je tedy nalézt například na okrajových částech měst, na parkovištích, tábořištích nebo na různých skládkách odpadu. Jsou však známé i případy, kdy si skupina nestorů při prozkoumávání nových míst troufla mnohem více a zničila například příslušenství automobilů nebo některých rekreačních chat v lyžařských oblastech. Živí se převážně semeny, kořínky a bobulemi. Nepohrdnou ani hmyzem a mršinami, ze kterých odtrhávají maso svými dlouhými a ostrými zobáky. Hnízdí ve skalních puklinách, pod kmeny stromů nebo v dírách v zemi. Tvoří páry na celý život. Samička zde snáší tři až čtyři vejce, inkubace trvá okolo 24 dní. Po vylíhnutí mláďat se o jejich výživu starají oba rodiče až do jejich opeření, což bývá zhruba ve 13. týdnu života. Dospělými se stávají ve třech letech. V lidské péči se nestor kea dožívá v průměru 14 až 15 let. Až do roku 1986 byli nestoři v hojných počtech odstřelováni novozélandskými farmáři, kteří se tak bránili napadání svých ovčích stád. Počty papoušků ve volné přírodě tak poklesly pod 10 tisíc kusů.