Od dolní stanice lanovky je to na vrchol Ještědu 450 metrů. Radim Třešňák nahoru vystoupal osmnáctkrát za jeden den a vytvořil nový rekord.

Jak vás napadlo pustit se do rekordu?

Já pohyb miluji, snažím se hodně chodit a čím tvrdší a náročnější trénink je, tím víc mě baví. Že se chodí roční, denní i celoživotní výstupy, jsem věděl už dříve a hrozně mě to nadchlo. Také mám kamaráda, který vytvořil předchozí rekord, Milana Linku a ten přišel s nápadem, že bychom ho mohli zkusit překonat. Nebylo to úplně o tom překonání rekordu, ale spíš zkusit si dokázat, jestli na to člověk má. Prostě takový bláznivý nápad.

Radim Třešňák Narodil se v Liberci a je mu 31 let. Pracuje jako trenér a barman. Sportuje celý život a miluje výzvy. Účastnil se také závodu ve vynášení sudů na Ještěd a extrémního závodu Spartan race. Když v sobotu 9. května vystoupal osmnáctkrát na Ještěd, překonal převýšení 7500 metrů a ušel při tom přes 50 kilometrů.

Jak jste se připravoval?

Já trénuji celý rok, takže nebylo potřeba. Hodně chodím i běhám. Občas se zúčastním nějakých závodů nebo překážkových běhů typu Spartan race.

Co bylo na výstupu nejtěžší?

Je to náročné fyzicky, protože ten krpál je vysoký 450 metrů a zároveň psychicky. Tam hrozně oceníte podporu toho druhého člověka, kterého tam máte s sebou. To je nedocenitelná věc. Nepříjemné byly bouřky a krupobití, které ale naštěstí vždycky vyšlo do pauzy.

Měl jste s sebou doprovod?

Byl tam se mnou kamarád Milan Linka, který chtěl původně jít se mnou a překonat svůj stávající rekord, jenž dva dny před tím onemocněl. Proto se rozhodl, že mi jenom pomůže a polovinu výstupů šel se mnou. Zbylou dobu na mě čekal nahoře na Ještědu, protože tam pracuje.

Podporovali mě také kolemjdoucí. Oni jdou pomaličku nahoru, mají to jako výlet a vidí mě, jak jdu poněkolikáté nahoru, tak mě povzbuzovali.

Měl jste plán, jak celý den vydržet a rekord překonat?

V listopadu minulého roku jsem absolvoval osm výstupů v jednom dni, takže jsem zhruba věděl, jak je dobré rozložit si síly.

První čtyři výstupy byly relativně bez problému, další čtyři také. Při dvanáctém přišla krize. Únava už byla opravdu znát a udělal jsem si i delší pauzu. Poté zbývalo těch posledních šest výstupů. Tady mi Milan pomohl nejvíce, protože šel se mnou. V tu chvíli jsem toho měl opravdu dost a chtěl jsem skončit. Bez podpory bych to nedokázal.

Co je třeba k dokázání, že jste na Ještěd opravdu tolikrát vyšel?

Měl jsem svědka, svého kamaráda a také hodinky, které díky GPS signálu zaznamenali každý můj pohyb. O výstupu věděl také Pavel Schneider z Jizersko-ještědského horského spolku, který rekordy eviduje.

Vyčerpání na konci muselo být extrémní, jak dlouho jste se z toho dostával?

Druhý den jsem se kupodivu probudil v půl šesté jako obvykle, plně to ně mě dolehlo až večer, unavený jsem pak byl čtyři dny.

Chystáte se překonat rekord znovu?

Ani ne, ale nikdy neříkej nikdy.