Je to už více jak rok, kdy se v Liberci podařilo otevřít Dům na půl cesty. Během čtrnácti měsíců využilo služeb osmnáct klientů po propuštění z diagnostického ústavu nebo třeba po návratu z výkonu trestu.

„Dům na půl cesty je určen klientům do šestadvaceti let. Setrvat u nás mohou maximálně jeden rok, během kterého si dodělávají třeba školu nebo rekvalifikační kurzy," vysvětlil Martin Motl, který pomáhá jako terapeut.

Dům na půl cesty by měl naučit všechny klienty, jak se říká, „postavit se na vlastní nohy". Řada z nich strávila za mřížemi nebo v diagnostickém ústavu i několik let. Skok do běžného života pro ně proto není jednoduchý.

„V současné době zde máme pět klientů. Přes den jsou ve škole nebo v práci," doplnila Tereza Jiroudková, vedoucí Domu na půl cesty.

Samotní klienti si musí zvyknout, že ani samotné bydlení není zadarmo

„Měsíční pobyt tu stojí dva tisíce sto korun. Je to cena se vším všudy," vysvětlil Martin Motl. Pracující klienti platí většinou z výplat, studující z dávek, které pobírají.

„Většina lidí tady není schopna ustát, že jim je chvíli špatně. Často neznají cenu peněz," doplnil terapeut.

Bydlení v Domě na půl cesty není samozřejmostí. Alkohol ani drogy do domu nepatří. „Kdo u nás bydlí, nesmí být ani agresivní a neměl by ani krást. Takové tu nechceme," řekl závěrem Martin Motl.