Věděl jste dopředu, že se chystá oslava takové velikosti?

Vůbec. Narozeniny jsem měl v pátek a nic se kolem nich nedělo. Z divadla se nikdo neozval, jen ředitel mi ze zahraniční cesty jako blahopřání poslal takový milý dopis. Ale jinak nic. Říkal jsem si, že to bude jako když mi bylo 60. Tenkrát mé narozeniny odšuměly a nic zvláštního se nedělo, takže jsem si říkal, že to bude podobné. Nic netušící jsem šel na představení a nemyslel si ani, že přijede někdo blízký. Dcera říkala, že dorazí až v neděli, bratři mají zdravotní problémy. Takže jsem šel normálně odehrát Šťovík, pečené brambory a v závěru to byla taková pecka, že jsem myslel, že to nerozdýchám.

Jak oslava probíhala?

Přijel Petr Rychlý, bývalý kolega, rodina a další obrovská spousta lidí. Dostal jsem hromadu dárků, dokonce byl ohňostroj. Ani dneska jsem si to ještě všechno nesrovnal. Přišli všichni kolegové z činohry. Bylo to obrovské. Pak mě zavřeli v šatně, připravovali ještě za naše Liberecké království uvítání, kde jsem dostal korunu, žezlo, jablko i meč. Byl to krásný večer.

Dostal jste řadu dárků. Je nějaký, který vám udělal extra radost?

Největší dárek byla přítomnost těch lidí a ten večer samotný. Všechno, co v něm bylo. Žádný hmotný dárek nemůže nahradit to, když přátelé prožijí večer s vámi a je vidět, že je to těší. Ale to neznamená, že z dárků nemám radost. Každý dárek potěší, i sebemenší maličkost, když je darovaná s láskou.

Máte za sebou pořádný kus života, ale před sebou ještě spoustu let. Prozradíte nějaké sny?

Letadlem jsem lítal, kapitánské zkoušky mám. Teď jsem si udělal zbrojní průkaz věnuji se sportovní střelbě. To je moje relaxace. Takže možná let v balónu bych si chtěl vyzkoušet. Ale radši nic neplánuji. Spíš vždycky udělám nějaké překvapení. Nikomu nic neřeknu a pak lidi překvapím. Ale je jisté, že krmit ptáčky v parku, jak to ode mě někteří lidé očekávají, ani v tomhle věku nebudu.

A nějaké herecké přání?

Spousta rolí už mi utekla a nikdy je nebudu hrát, protože jsou pro jiný věk. I když můj velký přítel a vzor Boris Rösner dokázal i v pokročilém věku hrát role, určené pro nižší věk. Ale bojím se ta herecká přání vyslovit. Jsou i role pro lidi mého věku Šumaři na střeše, Cikáni jdou do nebe, Řek Zorba. Těch rolí je hrozně moc, které vykukují zpoza rohu a na které si člověk dělá zálusk. Ale bojím se otevřeně říct ano, tohle bych chtěl hrát. Aby mi neutekly.

Jste určitě v první řadě hercem, ale zasahujete i do politiky. Takže se nemůžu nezeptat ještě na politická přání?

Dlouhý smích … Já si přeji, jsem v tomhle idealista jako Václav Havel, aby politici byli slušní. Aby nemysleli jen na sebe. Prostě aby lidé mohli politikům konečně věřit a neřekli si, k volbám nepůjdu, stejně to rozkradou. Můj sen je slušná politika, ale dělají ji lidé a jsou různí. Je to velký smutek v dnešní době, ta politika. Já už v tomhle trochu ztrácím iluze, kauzy mě zaskakují a dokážou hodně otrávit. Ale pořád ještě věřím, že politiku mohou dělat i slušní lidé.

Martina Petrášková