Už je to osm let, kdy se objevila skupina nadšenců, kteří si za cíl dali obnovit provoz v nejstarším libereckém kině Varšava. Za tu dobu se jim podařila částečná rekonstrukce budovy, otevřeli v kině kavárnu a zorganizovali už stovky kulturních akcí.

Před dvěma lety se původní spolek Zachraňme kino Varšava rozpadl a vznikla nová skupina lidí, kteří v původní snaze udržet provoz kina, pokračuje. Jako jediný figuruje v obou skupinách architekt Ondřej Pleštil, který je v současné době statutární ředitel spolku Kino Varšava z. s. V rozhovoru pro Deník například prozradil, jak se kino vyrovnává s nuceným zavřením, jak to vypadá s plánovanou rekonstrukcí nebo to, proč se stále stará o něco, co mu nepatří.

Co se v současné době děje v kině Varšava, když musí zůstat zavřené?
Kino Varšava se ocitlo vlivem restriktivních opatření vlády a nouzového stavu v situaci, která zasáhla širokou společnost a množství podniků, které nemohou vykonávat svoji činnost. Zároveň se ale stále musí starat o své zaměstnance a musí platit energie, pojištění a spoustu dalších věcí. Zkrátka je potřeba udržet tým lidí pohromadě tak, aby mohl pokračovat v práci až se věci vrátí do normálního stavu.

Co to pro vás jako provozovatele kina konkrétně znamená?
Jednoduše nemáme z čeho platit své účty, když nemáme příjem. Vyhlásili jsme tři sbírky. Lépe řečeno jednu máme stálou, která je určená pro dobrovolné příspěvky lidí, kteří nám fandí na portálu Darujme. Tuto sbírku provozujeme už několik let a je to páteřní zdroj financí pro provoz kina. Na tom je celý náš projekt postavený a vytváří určitou sounáležitost místní komunity s lidmi, kteří ve městě vytvářejí kulturu.

A ty další dvě?
K tomu přibyla kampaň na portále hithit.cz, kterou jsme nazvali Nenechme zhasnout kino Varšava a také jsme se připojili k iniciativě Nic 2020 na Film o ničem, což je virtuální nákup vstupenek na představení, které nebude.
Nákupem těchto vstupenek lidi podpoří kino Varšava. Znamená to, že peníze ze vstupenek putují přímo kinu?
Přesně tak, akce je vyhlášena na 1. května a je to pro nás velká pomoc. Vstupenky mají různorodou hodnotu a je možné jich prodat hodně.

Když jste byli nuceni uzavřít kino, vypočítali jste, že měsíční náklady na provoz se pohybují okolo 40 až 50 tisíc korun. Tyto peníze chcete získat skrze zmiňované kampaně?
Ano, náklady na jeden měsíc jsou zhruba takové a rádi bychom je získali skrze kampaň na hithitu. Počítáme s tím, že za ten měsíc by se mohli dát věci už trochu do pořádku a my bychom mohli otevřít a získat nějaký příjem. Protože stále musíme platit energie, pojištění a další náklady, i když nepromítáme.

Funguje kino stále na dobrovolnické bázi nebo už máte nějaké zaměstnance?
Máme jednoho zaměstnance na hlavní pracovní poměr, který nám dělá provozního. Zbytek programové části pokrýváme fakturami od externích dodavatelů. Ty jsou v současné době stopnuté, protože program nejede.

Jaký je ohlas na vyhlášené sbírky? Přispívají lidé?
Jsem ze solidarity lidí nadšený, protože částka rychle stoupá a lidé přispívají i spontánně na náš transparentní účet určený na provoz kina. Zároveň máme zřízený i další účet na rekonstrukci kina, kam za dobu jeho fungování lidé poslali už více než 300 tisíc korun.

Kino Varšava patří městu, vy jako spolek ho máte pronajaté za symbolickou částku. Proběhla už nějaké komunikace s městem, jak by vám mohlo v současné době pomoci?
Dva roky po sobě se nám dařilo získat od města provozní dotaci 600 tisíc na rok. Provoz budovy stojí okolo dvou milionů za rok. Návštěvnost byla loni zhruba 8 tisíc lidí. Snažíme se propagovat myšlenku, že zastáváme veřejnou službu, která nikde jinde ve městě není. Jsme jediné funkční kino v Liberci, tedy kromě multiplexů. Proto chceme, aby nám město alespoň částečně hradilo výdaje, které pokrývají zhruba třetinu celkových nákladů, zbytek jsme schopni si vydělat sami ze vstupného a pronájmu.

Pokud tomu dobře rozumím, tak byste měli díky dotaci od města být schopni pokrýt nezbytné měsíční náklady, proč tedy vybíráte peníze mezi lidmi?
My totiž tu dotaci od města máme přislíbenou, ale ještě není schválená. Zatím prošla jen radou města. Kvůli krizi pravděpodobně nastanou velké škrty v rozpočtu města a tak je možné, že se to dotkne i nás. My připravujeme dramaturgii dlouhodobě, máme skoro polovinu roku 2020 a ještě jsme nedostali ani korunu.

Způsobuje vám problémy fakt, že provozujete a staráte se o majetek, který vám nepatří?
Udržovat majetek, který nám nepatří, je velmi problematické z hlediska investic. Z mého pohledu by bylo nejjednodušší, kdyby město Liberec převedlo budovu na náš spolek. Potom už máme přislíbenou pomoc od několika komerčních subjektů, které by byly schopny investovat peníze na opravu kina. Velké dotační peníze jsou v současné době v nedohlednu a my jsme taky v takovém ruinálním stavu, že provozovat kino za těchto podmínek je vysoce riziková činnost.

Co brání tomu, aby tyto subjekty investovali do kina už nyní?
Tito potenciální partneři prozatím odmítají dávat vlastní peníze do městského majetku.
Jak jste se postavili ke zrušení programu kina? Rušíte události nebo se je snažíte přeplánovat na zbytek roku?
Na květen jsme měli naplánované tři velké akce. Byl to festival AniFilm, který má proběhnout nově v říjnu. Nissa Film festival byl také odložen a FuckUp Night byla zrušena. Snažíme se říkat lidem, kteří už si vstupenky zakoupili, aby je pokud možno nevraceli, i když na to mají samozřejmě nárok.

Jak to vypadá s plánovanou rekonstrukcí, která by kino proměnila na multifunkční kulturní prostor?
Máme připravený projekt s platným stavebním povolením, který má rozpočet a projektovou dokumentaci. Mohl by se okamžitě začít soutěžit, ale bohužel město Liberec je v tak špatné finanční kondici, že projekt zatím nerealizoval. Já tomu samozřejmě rozumím, že jsou jiné priority, než opravit kino za 50 milionů korun.

To, že projekt stojí ale nezpůsobila krize kvůli šíření koronaviru. Projekt je na stole už několik let.
Ano, to je pravda. Zkrátka se nenašel nikdo z politiků, kdo by to vzal za svůj cíl a rozhodl se do projektu jít bez dotačních peněz. Původní projekt vyžadoval deseti procentní spoluúčast města, ale dotace EU schválena nebyla pro velký převis počtu projektů.

Přesto je kino Varšava výrazná kulturní instituce, o které se hodně mluví. Její rekonstrukce se objevila i v předvolebních programech několika politických stran. Jak to, že není vůle s tím něco dělat?
Je to velice demotivující, i proto jsem navrhoval myšlenku o převodu objektu na spolek. Přitom nám roste návštěvnost, vloni přišlo skoro dvakrát více lidí. Náš projekt má všechny předpoklady, ale pořád se nic neděje.

Byla ztráta motivace důvodem, proč v roce 2018 zanikl spolek Zachraňme kino Varšava a ustanovila se nová skupina a nový tým, který nyní kino provozuje?
Ano, po sedmi letech došlo k pocitu vyhoření. Dostali jsme se do situace, kdy většina spolku to chtěla zavřít. Já jsem si v tu chvíli postavil hlavu, protože už jsme v té době měli přislíbenou provozní dotaci, což byl zásadní obrat. Přišlo mi tak trapné žádat o dotaci na provoz, když by žádný provoz neprobíhal. Původní spolek to nevydržel. Zůstal jsem z původního spolku jenom já, přišli do něj noví lidé a začalo se budovat trochu jinak.

Co se změnilo?
Díky dotaci jsme si mohli dovolit zaplatit profesionály jako je dramaturg nebo produkční. Do té doby jsme to všechno dělali na dobrovolné bázi a sypali jsme do toho vlastní peníze.

Jaká je vaše osobní motivace? Co vás donutilo vytrvat a nevzdat to?
Pro mě je povzbuzující, že k nám lidé chodí. Když vidím, že nám někdo pošle na účet 20 tisíc a nic za to nechce, tak si říkám, že to má smysl. Podporu lidí, kteří nám pomáhají a přispívají, vnímám jako závazek. To je moje motivace.

Na co se těšíte až bude možné kino Varšava znovu otevřít?
Doufáme, že v červnu bude moci proběhnout festival Tanec Praha v regionech. Máme už slíbené skvělé představení od Martina Talagy Soma. Jinak se už soustředíme na podzimní sezónu.

Ondřej Pleštil
Profesí architekt. Zároveň je Statutární ředitel spolku Kino Varšava z.s..
Architekturu dokončil na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci v roce 2009, doktorát získal na FA ČVUT v Praze.
Praxi strávil v Berlíně v ateliéru izraelského architekta Zvi Heckera, v pražském Ateliéru K2 a v tesařství Petra Růžičky.
Od roku 2011 působí samostatně v Liberci. Kino Varšava zachraňuje od roku 2012, kdy spoluzakládal spolek Zachraňme kino Varšava.