Poté, co byl odsouzen na půl roku za neplacení alimentů, si chtěla najít jiné bydlení a času Pavlova pobytu za mřížemi využít k řešení své životní šlamastyky. Místo toho nervózně čeká, až ji omilostněný násilník zabuší na dveře.

Novoroční překvápko

„Je to takový opožděný vánoční „dárek". Ta amnestie byla nejhorší novoroční překvapení, které mě čekalo. Užívaly jsme si s malou vánoční atmosféru, doma nikdo neřval, nebouchal opilý dveřmi, po bytě se neprocházeli jeho kamarádi a nekouřili tady. To, že se přítel vrátí z kriminálu, před dcerkou pořád tajím, abych ji zbytečně brzo nepřipravila o radost z prvních Vánoc, které jako čerstvě tříletá už vnímala," posteskla si Alena, vyučená kadeřnice.

Dostat násilnického přítele do vězení jí trvalo víc než rok. Poté, co ztratil práci, začal se válet doma a převzal otěže domácnosti. Vysedával u televize a pil pivo, občas si do večerky skočil pro něco tvrdšího. Pak začalo v rodině peklo. Pavel si bral z rozpočtu čím dál víc peněz a často nezbylo ani na jídlo pro rodinu.

„Nejvíc tím trpěla malá. Byl to její táta, tak jsem v ní nechtěla vzbuzovat vůči němu žádné negativní asociace. Ale když začal řvát i na ni, něco se ve mně zlomilo," popisuje Alena události asi před rokem a půl. Pavel vycítil, že přítelkyně se od něj odvrací a mizející respekt si začínal vynucovat silou. „Začalo to fackami. To jsem ještě přetrpěla, kvůli dcerce. Ale když ji byl jednou vyzvednout ze školky ožralý a pak s ní v mrazu stál před večerkou, kde kouřil a pil s kamarády, byla to pro mě poslední kapka," svěřuje se paní Alena.

Do cely a zase ven

Při dalším incidentu, kdy ji v opilosti udeřil a Aleně praskl v uchu bubínek, na něj zavolala policisty. Pavel vystřízlivěl v cele a mezitím bylo rozhodnuto o jeho vykázání z bytu. Na něj ale Pavel nedbal a pokoušel se s mladou ženou spojit.

Během jednoho takového nočního dobývání do bytu byl zadržen a během zkráceného řízení odsouzen k půlročnímu vězení.

K němu nastoupil v říjnu. Nyní má o tři měsíce dříve celu opustit. Trest si totiž odpykával nikoliv za domácí násilí, ale za neplacení alimentů.

„Policie mi vždycky sdělila, že vykázání z bytu na deset dní je maximum, co mohou udělat. Musel by mě nebo dceru zmlátit do bezvědomí, aby bylo rozhodnuto o prodloužení vazby. Tak jsem zkontaktovala jeho bývalou ženu a společně jsme podaly trestní oznámení, ona za zanedbání povinné výživy, já za napadení," líčí paní Alena způsob, jak donutily soud jednat.

Zpětně ale jeho agilní přístup vidí v jiném světle. Kdyby totiž počkaly do prosince, byl by Pavel odsouzen až po Novém roce a amnestie by se na něj nevztahovala.

Nyní obě ženy litují své aktivity.

„Horlivost se nevyplatila. Já budu mít doma zpátky psychopata a jeho exmanželce se nevrátí dlužné peníze z alimentů," vypočítala Alena.

Neboť s rychlým návratem přítele z vězení nepočítala, nestihla si ani najít náhradní byt, kam by s dcerkou odešla. Ten původní je totiž napsán na přítele Pavla.

Její rodiče již nežijí a nemá ke komu jít. Azyl jí asi nakonec poskytne kamarádka. S přítelem je rozhodnutá nadobro skoncovat.

„Nevěřím, že ho kriminál polepšil. Spíš si myslím, že se tam naučil to, co ještě neznal. Nechci bydlet s někým, kdo ubližoval mně a mému dítěti," uzavírá Alena své vyprávění.