Jak probíhalo osídlování Oldřichova po válce, kudy vedly tenkrát cesty, jak se starousedlíci sžívali s přistěhovalci, jaké těžkosti přinášel život v odlehlé podhorské obci. To vše i mnohé jiné mapuje kniha Oldřichovské příběhy, kterou v závěru loňského roku vydal spolek Živo v Hájích a to díky podpoře z Nadace Via. „Jsou v ní příběhy, které se mezi lidmi vyprávějí, ale kroniky je zmiňují jen okrajově anebo vůbec. Přitom představují zajímavý komentář k oficiálním záznamům historie obce," přibližuje autorka knihy Jiřina Vávrová, jinak kronikářka obce. Sepsala ji spolu s dalšími svými sousedy.

Pamětníci události popisují tak, jak si je pamatují a jak je prožívali, navzájem se doplňují, někdy spolu i nesouhlasí. Příběhy jsou veselé i smutné, napínavé i docela obyčejné. „Lidé tam popisují, jaké lumpárny prováděli Oldřichováci v dětství, kde měla paní Ráčková obecního kozla, jak se hrál po válce fotbal, čemu se říká Máslák, kde bydlel léčitel Franz Endler a mnohé další," láká k přečtení Vávrová. Sbírání pamětí zabralo dva roky a nahrálo se při tom přes 100 hodin zvukového materiálu. Do přípravy knihy se tak zapojila bezmála půlka obce.

Vydáním knížky ale usilovné mapování sedmdesátileté historie Oldřichova po válce nekončí. Protože příběhů a fotografií je spousta, vznikl i blog se stejným názvem, kde průběžně přibývají další a další příběhy a vzpomínky. Kniha Oldřichovské příběhy je k dostání na obecním úřadě v Oldřichově a stojí 200 Kč. Získané peníze použije spolek Živo v Hájích na další činnost. „Rádi bychom opravili poničenou hrobku rodin Neuhäuserů a Bergerů na oldřichovském hřbitově, což je zdejší nejstarší hrobka," dodala Vávrová.