Jen osm výrobců potravin z celého Libereckého kraje může pro své produkty používat následující čtyři roky označení Regionální potravina. Soutěž, jejímž cílem je podpora malých místních živnostníků a firem, už druhým rokem letos vypsalo ministerstvo zemědělství.

Odborná komise vybírala ze 32 produktů od 17 výrobců. Mezi těmi, kdo u ní zabodoval, je také včelař Jiří Vomáčka z Liberce (Foto: Deník/ Jan Škvára). Jeho Český med z Podještědí zvítězil v kategorii nazvané Ostatní.

„Ocenění mne překvapilo a potěšilo zároveň. Značka mi pomůže v prodeji. Nejde totiž jenom o to včeličkám med ukrást. Musí jej člověk také umět dobře prodat,“ podotýká muž, jemuž se staly včely láskou na celý život.

Vloni o soutěži ještě nevěděl, poprvé se tedy přihlásil až letos. Poslal vzorky medu a hned se zařadil mezi vítěze.

Získaným oceněním bude zdobit všechny produkty, které vyrábí – květový, medovicový, tudíž lesní, smíšený i pastový med.

„Včelařstvím se uživit nedá. Snad, kdyby měl člověk rodinnou farmu a tak 300 včelstev. Já jich mám do třiceti, a když si spočítám všechny náklady, co mne včeličky stojí, pak mi má práce vychází zhruba na pět korun na hodinu,“ upozorňuje muž.

Když před několika desítkami let začínal, míval úly na Rašovce. Dnes je má umístěné v Podještědí. Odtud ostatně pochází i název jeho medu.
„Je to odvrácená strana Ještědu. Jsou tam úplně jiné podmínky než v Liberci, teplejší počasí, čistší vzduch,“ vysvětluje Jiří Vomáčka.
Před několika lety si trochu stěžoval na levné medy, dovezené třeba z Asie, které mohou v sobě obsahovat zbytky antibiotik či dalších léků.
Pokud totiž v některých zemích napadne roj nějaká choroba, včelař nemá, na rozdíl od tuzemska, povinnost jej celý zlikvidovat. Může včely léčit.

„Zdá se mi, že už naši lidé začínají víc sázet na kvalitu českého produktu a že nedávají tolik přednost levným výrobkům. Náš český med, i když není označen jako bio, tak vlastně bio je. Včelky sají nektar ze skrytých kalíšků rostlin, absolutně čistých. Do nich nemůže spadnout nic z ovzduší. Med je nejzdravější potravinou,“ dodává včelař. Aby mohly včely vyrobit jeden kilogram medu, musejí navštívit pět milionů květů.
Někdy létají za květy i jeden kilometr daleko, a cestu přitom urazí klidně i mnohokrát za den.

„Proto nemůže včela v úlu vypustit celý váček, musí si něco nechat pro sebe, aby měla energii na cestu,“ připomíná Jiří Vomáčka.

Po vylíhnutí se včelka nazývá čističkou. Vyleze z buňky a buňku vyčistí. Pak se z ní stává kojička, to krmí plod, včelu – matku. Od 12. dne života se promění ve stavitelku, vylučuje šupinky vosku a připravuje se na život létavky. Nakonec létá, sbírá vodu a pyl. Dožívá se čtyřiceti dnů, pak umírá za letu vyčerpáním.

„V životě včel je pořád co objevovat. Každá má od narození své místo, svůj úkol. Poctivé práci, píli, ale i schopnosti držet pohromadě, té soudržnosti a pospolitosti bychom se mohli od včeliček učit,“ zdůrazňuje včelař.