„Kromě sochy světce, která je v nejhorším stavu, se musí obnovit zkorodovaná svatozář nad hlavou Panny Marie, nová bude i nad hlavou Jana Nepomuckého, kde zcela chybí,“ popsal Ivan Langr, radní libereckého magistrátu, který generální opravu financuje.

Vzácné sousoší letos římskokatolická církev předala bezúplatně městu. Sama na opravu neměla. Liberecká farnost totiž horko těžko shání peníze na opravu nedalekého kostela sv. Antonína.

Rekonstrukce sochy přijde na 649 tisíc korun bez DPH, nejlepšího kandidáta získalo město z výběrového řízení. „Počítali jsme minimálně s dvojnásobkem, takže pokud si stav soch nevyžádá nějaké vícenáklady, výrazně ušetříme,“ zdůraznil Langr.

Rekonstrukce barokní památky potrvá do listopadu. Pak se počítá s tím, že zahrada bude zpřístupněna veřejnosti. „Musíme ale nejprve stanovit určitá pravidla, protože se tu vlastně pohybujeme na pohřebišti. Byl bych rád, kdyby si místo uchovalo určitou pietu,“ řekl liberecký arciděkan Radek Jurnečka. V době morové rány koncem 17. století tu bylo pochováno na 450 lidí.

To byl vlastně i důvod, proč Jurnečkův dávný předchůdce, páter Kopsch, tu koupil pozemek. „Na hřbitově u sv. Antonína už nebylo místo, během jediného týdne zemřely na čtyři stovky lidí,“ popsal Jurnečka. Teprve pak byl postaven samotný kostel Nalezení sv. Kříže. Kromě sousoší je tu k vidění také křížová cesta. V budoucnu by měla být zrestaurována také kaple Božího hrobu v rohu zahrady.

Morové sloupy se podle arciděkana Jurnečky stavěly jako poděkování a zároveň jako prosba o ochranu před morovou ránou. Ty samozřejmě decimovaly obyvatelstvo od nepaměti, a přeživší vyjadřovali své poděkování už dříve, teprve baroko ale vtisklo kamenným mementům typickou okázalost.

„Baroko přineslo tendenci vdechnout sochám život, zobrazit je tak, aby lidé nejen pochopili jejich život, ale aby se je snažili následovat. Sousoší často vyjadřovala určité výjevy z Písma, ne každý v té době dovedl číst, a tak se stávala jakousi biblí chudých,“ vysvětlil duchovní.

Na morovém sloupu v Liberci z roku 1719 až 1720 je ztvárněno zjevení sv. Jana, v němž Panna Marie zosobňuje vítězství dobra nad zlem. Kromě jmenovaných světců tvoří sousoší ještě sv. Roch a svatý Florián. Stejně jako jiná barokní sousoší bylo i to v Liberci původně vyvedené v barvách a zlatě. Tento trend se ale začal odstraňovat v průběhu obrozeneckého 19. století a nepočítá se s tím, že by se barvy na sousoší vrátily.

I tak se ale jedná o jednu z nejvzácnějších barokních památek na Liberecku, na němž je podle restaurátora Radomila Šolce patrná ruka samotného Matyáše Brauna. „V naší dílně jsme měli sochy jeho žáků, ale tohle je o několik tříd jinde,“ popsal.

Podle něj nechybí libereckým sochám Braunova vzletnost, nádhera a nápady, které jeho dílo odlišují. „Je v tom i vtip. Podívejte se třeba na ty nosaté andělíčky. A ta Panenka Marie, to je úplná rozjívená šestnáctiletá holčička, která s úžasem vzhlíží k nebi. A Šebestián? Jeden z nejkrásnějších, jaké jsem kdy viděl. To je barokní pohádka. Úplný Michelangelo,“ dodal restaurátor.