Na kole, do města i na kole. Pokud vám to tak trochu připomene prvorepublikovou reklamu, hádáte správně. Pod tímto sloganem vyráběl ve 30. letech své velocipédy Otakar Hašek z malé vesničky nedaleko Příšovic na Liberecku. Známe ji všichni. Její kostelík pod Drábskými světničkami hlásí řidičům jedoucím od Prahy, že Turnov, Liberec i Jablonec se už blíží. A právě tam začal před více než 80 lety Otakar Hašek svá kola montovat a prodávat.

„Tatínek se nejprve učil u Čejky v Turnově. Mě moc těšilo, když vyprávěl, že ho jako učedníka pan mistr platí líp než své dělníky, protože dokázal vymýšlet různé zlepšováky, což bylo pro firmu obrovským přínosem,“ vypráví Haškův syn Otakar.

NA POLE I DO HOSPODY

Vzpomíná, že původní kola měla ještě karbidové lampy. Dámské bicykly byly zase vylepšené o síťku přes blatník, aby se do ní nezapletla sukně.

Šikovný učedník se brzy osamostatnil. V nedaleké Všeni si postavil dům a dal se do vlastní výroby. O kola byl zájem. „Na vesnici ho lidi potřebovali. Do Modřic, Podhájí nebo do Žďáru je to pěšky dost daleko a na kole se tam dostanete rychleji,“ popsal syn, jak to chodívalo. Pro zábavu byla kola jen pro Pražáky. Místní na nich jezdili s nůší trávy, hráběmi a někdy i do hospody se džbánkem na pivo.

Kolik tehdy takový velocipéd stál, si už pan Hašek nepamatuje. „Táta měl jen takový školní sešit a tam si obyčejnou tužkou zapisoval objednávky nebo 50 korun, když si někdo koupil kolo na splátky. To víte, byla krize,“ připomíná. Po válce hrozilo dílně znárodnění. „Ale předseda výboru byl tehdy ze Všeně, a tak mně z ní nakonec udělali opravnu hasičských stříkaček pro celý tehdejší okres,“ vzpomíná, jak to s živností dopadlo.

Z Haškovy dílny pocházejí i takzvané velocipédy, což je označení pro bicykl s jedním velkým kolem vepředu. „Když se tady před osmnácti lety začala pořádat na počest pradědečka velocipiáda, chtěli jsme se zúčastnit, ale to už jsme si museli pořídit repliky,“ vzpomíná pravnuk pana Haška Jan Dědek. Podobnost jmen se slavným zakladatelem Jablotronu není náhodná. Dalibor Dědek si totiž vzal za ženu jednu z Haškových vnuček.

A na velocipédu se naučil jezdit spolu se svým synem, a dokonce se zúčastnil i předchozích závodů. „Teď už na to není čas, ale jednou jsme na nich s tátou jeli z Pasova od rakouských hranic až do Bratislavy. Trvalo nám to čtyři dny,“ prozradil Jan Dědek. Na odrážedle už to zkouší i Haškův prapravnuk David. A jak rychle se na něm naučil jezdit? „To víte, že to trvalo. Ale dolů to jde hrozně rychle,“ směje se člen Haškova a Dědkova klanu.

POCTA CYKLISTICE

Velocipiády se většina zúčastňuje pravidelně. Je to příležitost k setkání rodiny. A pro milovníky starých časů zase příležitost k výjimečně strávenému dni. „Kola nás drží pohromadě,“ říká jeden z nejstarších účastníků letošní spanilé cyklojízdy kolem Všeně, devadesátiletý Miroslav Vaněk. Spolu s Václavem Hejralem nejstarší účastník závodu a také bývalý závodník.

„Lidem dnes chybí určitá soudržnost, a tak podobné akce vyhledávají,“ myslí si o tradici 75letá Christa Vaníčková, která závod jela v apartním dobovém obleku včetně rukaviček a kloboučku. „Je nás tu čím dál víc,“ dodává. „V některých ročnících se sem sjelo i 300 lidí,“ připojuje se Jana Kristiánová, která akci za Cyklistický klub seniorů Všeň organizuje a připomíná tak historii obce.

Bicyklům, velocipédům a „kostitřasům“ byla věnována i poslední výstava před uzavřením Severočeského muzea v Liberci. Kola se v kraji vyráběla a montovala v mnoha dílnách. Haškova ze Všeni byla jednou z nich. Asi nejznámější pak byla firma Achilles v Horní Polici, kde se kola vyráběla do roku 1945.