Z ruského tanku, který stojí jen kousek od místa, kde stejný typ pohřbil pod sutinami domu nevinné lidi, ještě dnes mrazí. Stojí před ním žena s foťákem v ruce. V myšlenkách se vrací o padesát let zpátky, kdy jako osmnáctiletá ruské tanky na náměstí zažila. Bydlela jen kousek odtud, v Železné ulici.

Snad jen náhodou se nestala jednou z devíti obětí, které osudného 21. srpna nechápavě hleděly na ruské agresory nebo jen spěchaly do práce, když je zastihla kulka zmatených vojáků, kteří přijeli potlačit „kontrarevoluci“. Třeba jako 31letou zdravotní sestru Evu Livečkovou.

Jména obětí připomínají panely na výstavě před libereckou radnicí, kde k masakru došlo. Tank je její součástí. U každého jména je alespoň kratičký příběh. „Bohužel se nám nepodařilo získat víc vzpomínek ani všechny jejich fotografie. Pro pozůstalé to je do dneška téma, o kterém nechtějí moc mluvit,“ říká spoluautor výstavy Tomáš Hasil ze spolku G300.

„Příbuzní nesměli chodit ani na hřbitov. Nejprve jim slíbili, že o jejich oběti bude zmínka na pomníčku. Pak se tam ale objevilo pouhé konstatování o tragickém úmrtí, a když tam šli za rok v den výročí položit květinu, tak už je odtamtud rovnou vyhnali,“ líčí Hasil.

Bratra jednoho ze zabitých Liberečanů zase vyhodili z práce. Režimu byl nebezpečný už jen tím, že jeho bratr zemřel při invazi, která se po následné normalizaci stala zakázaným slovem. Doba, která následovala, byla podle Hasila obludná v tom, že nepostihovala konkrétní lidi, ale jejich rodiny.

„Když šel člověk na frontu, mohl být hrdinou, protože nastavoval jen svou kůži. Ale komunisté nepostihovali samotného člověka, mstili se na jeho blízkých, rodině, dětech. Svým způsobem to připomíná Lidice,“ konstatuje Hasil.

Pohřbu obětí se v libereckém krematoriu zúčastnilo pět tisíc lidí. Snímky z tryzny pak vyšly v sovětském tisku s titulkem, že jde o lidi, kteří přišli vítat zachránce… Podle mnohých se ale rétorika komunistů příliš nezměnila, což dokládá nedávný výrok předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, že za okupací v podstatě nestáli Rusové, ale Ukrajina. „Zhoubný nádor se v roce 89 bohužel nepodařilo zastavit a znovu metastázuje,“ upozornil v Liberci na nebezpečí stále živé ideologie zpěvák Petr Chalupa během koncertu písní Karla Kryla.