„Začínali jsme před dvěma lety a teď se nám to rozjelo tak, že hledáme větší prostory. Máme vzrůstající tendenci, což mě jako živitele rodiny těší," směje se Michal Gorec. Jenže i úspěch s sebou nese starosti. „Zjišťujeme, že na větší akce už zkrátka prostor nestačí. Papírna je malá, dřív to vlastně byla kůlna, kterou jsme předělali na papírnu. Ten prostor je dobrý na zakázkovou výrobu, ale když pořádáme nějakou exkurzi nebo přijede autobus s lidmi, tak se jich sem moc nevejde."

Zdislavský papírník už tak má vytipovaný ve vsi další objekt, kam by se ruční papírna mohla rozšířit. „Lidé si sem zvykli jezdit, což má samozřejmě přínos i pro vesnici. Jen ty služby se tu musí vylepšit."

Kromě kurzů pro veřejnost a různých dílen je ale živnost papírníka závislá především na zakázkách. Podle všeho je ale o netradiční zpracování papíru zájem. „My chceme dát papíru duši, příběh a velmi rádi do něj přidáváme ingredience, které jsou nějakým způsobem blízké klientovi. Takže třeba pro pivovar ve Frýdlantě jsme dělali papír s chmelem, pro jeden hotel papír s příměsí rybích šupin a jalovcem. Nebo máme firmu na kovovýrobu a tam dáváme měděné piliny, myslivcům jsme zase dělali papír s jehličím."

Zdislavská papírna je jediná svého druhu v Libereckém kraji. Kromě kartonů tu dělají i knižní vazbu, originální svítidla nebo paravány.