Zvítězil jste ve výběrovém řízení, ale dosud pracujete v památkovém ústavu. Jste se situací v muzeu obeznámen?
Jsem člověk, který je zvenčí, nepracoval jsem dosud pro muzeum. Za dobu mého působení v památkovém ústavu jsem ale s jeho některými zaměstnanci spolupracoval, takže tu instituci znám..

Co říkáte návštěvnosti? Ta je podle mě slušně řečeno tristní. Podle výroční zprávy za rok 2010 je to jen něco pod 31 000 návštěvníků ročně. Máte nějakou strategii, jak přilákat více lidí? Je to vůbec vaším cílem?
Lidé nejsou zvyklí muzeum navštěvovat. První, co chci, je udělat si analýzu, proč ta instituce nefunguje jak má. Základní problém je v tom, že muzeum je málo prezentováno směrem k veřejnosti. Lidé neví, proč existuje a proč ho má kraj financovat.

Lidé přijedou do Liberce, navštíví botanickou zahradu, zoo a mohli by i muzeum, protože je kousek vedle – ale většina tak neučiní…
Přitom místo Lidových sadů je kulturní čtvrtí budoucnosti! Doufám, že se podaří konverze městských lázní, stejně jako muzeum tramvají na Výstavišti. Zoo a botanická fungují, muzeum do toho místa více než sto let patří, je to jen o tom využít příležitosti, které se zde nabízejí.

Plánujete nějaké změny co do výstavních ploch a depozitářů?
Nová moderní expozice je bezpodmínečnou nutností, ta současná se už sama stala mimoděk odstrašujícím muzejním exponátem. Každá změna si vyžaduje analýzu, protože pokud plánujete stálou expozici, je to na dalších 15 až 20 let, a když to uděláte špatně, tak pak 15 let koukáte na něco, co se vám nepovedlo. Musíte si vybrat dobrý tým a mít jasnou představu, což nevznikne hned a samo od sebe Je tu také otázka financování.

Jsou šance, jak si může muzeum finančně polepšit?
Do financování muzea zatím detailně nevidím, ale pokud se ptáte na příspěvek Libereckého kraje, věřím, že nebude menší. Nakonec – vybrali si mě jako nového ředitele. Kdyby chtěli někoho, kdo bude redukovat náklady na příspěvkovou organizaci, asi bych výběrové řízení nevyhrál.

Muzeum by podle mě mělo fungovat nejen jako místo, kam si půjdu prohlédnout statické předměty, ale jako místo setkávání, přednášek a třeba i nějakých komorních kulturních představení. Je něco takového možné i zde?
Základní problém je v tom, že kulturní akce se v muzeu děly, ale veřejnost o nich příliš nevěděla. Muzeum bylo činné, ale neumělo dostatečně propagovat to, že se tam děje i něco jiného než výstavy. Krajská vědecká knihovna je v tomto směru můj vzor. Není to jen o tom, že máte vystavené exponáty, ale že muzeum by mělo být živým kulturním srdcem Liberce.

Nastupujete po panu Čvančarovi, ten zde za 30 let zanechal významný otisk. Je něco, co byste chtěl dělat jinak než on nebo naopak něco v čem byste ho následoval?
Nechci se negativně vymezovat dříve, než se seznámím s jednotlivými kroky mého předchůdce. Jedno ale už teď vím – chci vytvořit pozici pro projektového manažera, který bude schopný vytvářet a získávat pro muzeum grantové prostředky na muzejní činnost. Chci, aby muzeum částečně fungovalo vícezdrojově.

Působí to na mě, že chcete muzeum řídit trochu jako firmu?
(smích) Firma sleduje zisk, což není primárně naším cílem. Jsou muzea, která jsou výdělečně činná, my jsme příspěvková organizace zřizovaná krajem. Soukromá muzea se musejí podbízet návštěvníkovi, to já nechci. Muzeum ale může být atraktivní. Já třeba už 3 roky pořádám přednášky o kulturních památkách a jsem nadšen, že se najde měsíčně 80 lidí, kteří na ně chodí, diskutují, zapisují si a dávají mi zpětnou vazbu. Zpětná vazba musí být i v muzeu. Bude to ale náročné. Navštívit muzeum už představuje určitou aktivitu. Musí se najít téma a cesta, jak návštěvníka oslovit, jak ho sem přivést. Čeká mě hodně práce.