Ke kulatému stolu zasedli ti nejpovolanější. V první řadě hejtman Martin Půta jako představitel hlavního akcionáře liberecké nemocnice Libereckého kraje. Spolu s ním i náměstek pro oblast zdravotnictví Přemysl Sobotka. Krajskou nemocnici (KNL) reprezentovali generální ředitel Richard Lukáš, předseda kolegia primářů Adam Vitouš, ředitelka ošetřovatelské péče Marie Fryaufová a vedoucí projektu modernizace KNL, profesor Petr Moos.

Právě projekt modernizace krajské nemocnice byl prvním bodem diskuze. V něm se zrekapitulovaly důvody, které před třemi lety vedly k prvním krokům v podobě soutěže o architektonický návrh a k mravenčí práci, kterou na projektu odvedl přípravný tým v čele s profesorem Moosem. „Architektonická soutěž je pěkná věc, abychom měli pěkný obal, ale pak je potřeba odpracovat obrovský kus práce, aby to celé fungovalo i uvnitř. A za to bych chtěl všem poděkovat,“ ocenil Půta. Nový pavilon urgentní medicíny už se tedy v základech rýsuje.

NA DETAILECH PRACUJÍ S LÉKAŘI

K tomu, aby splňoval náročné podmínky progresivně se vyvíjející medicíny nejen podle současných potřeb, ale i budoucnosti, bylo zapotřebí pečlivě doladit sebemenší detaily. „Proto se od samého začátku podílejí na vnitřním uspořádání i lékaři a další zdravotníci, aby z pohledu praxe doladili vše, co je pro činnost urgentního centra podstatné. A také aby pochopili nutnost některých sdílených procesů,“ zdůraznil Moos.

Jinými slovy, nejde o to postavit dům a pak se dohadovat, jak ho zaplnit, ale právě naopak. Zhodnotit vše, co je pro jeho provoz důležité, jak přesně budou jednotlivé kroky následovat po sobě tak, aby to bylo pro zdravotníky a především pacienty komfortní a z funkčního pohledu efektivní. Po desetiletích improvizace v téměř čtyřicítce budov, z nichž většina je starší než sto let, rozesetých po celém areálu, navíc rozděleném frekventovanou silnicí, si to zaslouží lékaři i pacienti.

„V současné době v celém Libereckém kraji takové komplexní zařízení není. Naše nemocnice se odborně rozvíjí tempem, které odpovídá požadavkům současnosti, ale za neúměrnou cenu,“ připomněl generální ředitel krajské nemocnice Richard Lukáš. Potřeby a nároky lékařů, měnící se normy i délka příprav (každý krok je u veřejné stavby za veřejné peníze nejprve nutné projednat se zástupci akcionářů, tedy třemi zastupitelstvy) stavbu protahují. To se nutně odrazilo i na ceně stavebních prací. „Od vyhlášení soutěže v roce 2017 meziročně vzrostly o 14 procent,“ připomněl Moos.

Stavbu prodražil i liknavý přístup minulého vedení města Liberce ke změně územního plánu i jeho požadavek na parkovací dům. Ten měl původně financovat právě liberecký magistrát v rámci evropského projektu. Ze slibů ale sešlo, což ovšem výstavbu pavilonu prodražilo z původního odhadu 1,26 miliardy na současných 1,9 miliardy. „Vzhledem k absenci dalších finančních nástrojů hledáme dofinancování rozdílu. Snažíme se najít formát investiční podpory, a to buď z rozpočtu kraje, nebo prodloužením úvěrového modelu se schválenými výšemi příplatků akcionářů,“ nastínil Petr Moos.

Mezi akcionáři panuje v tomto ohledu shoda, ačkoliv neskrývají těžkosti. „Zastupitelům města se těžko vysvětluje, že mají odsouhlasit zvýšení příspěvku na krajskou nemocnici,“ upozornil zástupce jednoho ze tří vlastníků krajské nemocnice starosta Turnova Tomáš Hocke.

Takové věci ale mají politici v popisu práce a určitá míra solidarity je přitom nezbytná. Zvláště, když krajská nemocnice s centrovou péčí, jako je traumatologie, neurochirurgie či kardiologie, slouží pacientům z celého regionu. „Nedovedu si představit situaci, za které bychom od stavby pavilonu pro špičkové medicínské obory odstoupili, protože krajská nemocnice, ale potažmo celé krajské zdravotnictví ho potřebují,“ shrnul situaci hejtman Martin Půta.

Zároveň si neodpustil kritiku směrem ke koncepci českého zdravotnictví, které „sype“ prostřednictvím ministerstva zdravotnictví miliardy do fakultních nemocnic, ale ty krajské, které v případě Liberce odvádějí srovnatelnou medicínu, nechává na holičkách.

I přesto všichni ti, kteří jsou zodpovědní za zdravotní péči, nepochybují o tom, že se peníze podaří díky už zahájenému jednání s bankami získat vhodný úvěr a projekt půjde dál podle harmonogramu. Podle něj by mělo vzorové Centrum urgentní péče přijmout první pacienty už v roce 2023. „Zmaření této šance už nebude možné napravit. Například proto, že nemocnice začne stagnovat, a tím přestane být adresou pro špičkovou medicínu,“ varoval ředitel Richard Lukáš.

PŘÍLIŠ MNOHO VLASTNÍKŮ

Dalším důležitým bodem byla koncepce krajského zdravotnictví. Ta už podle slov náměstka hejtmana Přemysla Sobotky existuje od roku 2016. Založena je ovšem na „gentlemanské dohodě“ čtyř páteřních nemocnic. V Liberci, České Lípě, Jablonci nad Nisou a Jilemnici. Problémem je však roztříštěnost vlastníků.

Kraji patří stoprocentně jen Nemocnice s poliklinikou v České Lípě. Libereckou vlastní kraj společně s městy Liberec a Turnov. Jablonecká a jilemnická nemocnice jsou městské. Řešením situace by byl podle Přemysla Sobotky holding. Ten je ovšem možný pouze za situace, kdy budou všechna zařízení patřit kraji. Na otázku, zda je něco takového vůbec možné, hejtman Martin Půta říká: „Je to věc, která dříve nebo později bude nutná.“

Jako příklad uvedl nemocnici v Semilech, která dřív patřila k vlajkovým lodím města nad Jizerou, poté, co se dostala do problémů, se spojila právě s Masarykovou městskou nemocnicí v Jilemnici. Podle jejího ředitele Jiřího Kalenského tak bude úkolem pro politiky jasně rozhodnout, jak efektivně vynaložit peníze a rozložit strukturu poskytované péče. „Plánovaná optimalizace je nezbytná, jinak se začne dít svévolně. Tento proces bohužel už začal,“ konstatoval. Nemocnice Frýdlant je jasným příkladem.