Šedesát metrů vysoký vysílač s charakteristickými červenými světly tu stál od roku 1951 až do roku 2008, kdy musel ustoupit nové zástavbě.

ANKETA: Co se vám líbí na Nové Rudě a co ne?Jana Cvrkalová
50 let, vedoucí dílen
Žiji tu od dětství. Je tu hezky, klid a přitom není daleko do města. I když se to tu hodně změnilo. Ale stále jsou tu dobré sousedské vztahy, víme o sobě.
Petr Vodháněl
40 let, dělník ve sklářství
Trápí mě tu doprava, protože bydlíme v ulici Východní a v poslední době tady projíždí více aut než před 17 lety, kdy jsme se nastěhovali.
Miroslava Poláková 50 let, účetní
Určitě se mi tu žije moc dobře. Je tu klid, spousta zeleně a navíc blízko jak do města, tak do lesa. Jsou tu pěkné vycházky, na kole i pro našeho pejska.
Bohumil Hájek 81 let, bývalý elektrikář
Bydlím tu od roku 1955 a líbí se mi tu. Je ale pravdou, že dříve tu byly naproti nám louky a pole, dneska tam jsou domy. Stejně máme od nás ale pěkný výhled.
Anna Simonianová studentka
V nové zástavbě bydlíme teprve rok, ale hrozně se nám tu líbí. Celé naší rodině. Hlavně je tu obrovský klid. Je tu krásně a máme tu super sousedy.

Právě ta, zejména pak ta vilová v horní části Nové Rudy, rozděluje zdejší obyvatele na starousedlíky a ty nové. „I když je tu teď nahuštěno, přeci jen jsme raději, než kdyby tu stálo původně plánované sídliště," říkají místní. Dříve to tu vypadalo skoro jako na vesnici, sousedy mnohokrát zmiňovaná rodina Surovcova tu dokonce chovala koně. „Pořádaly se i sousedské akce, to už dneska není," říká Jana Cvrkalová, která je na Nové Rudě doma už od dětství. Lidé, kteří tu žijí už desítky let, spolu ale stále „drží basu". Noví obyvatelé spíš vyznávají městský životní styl a snahu udržet si soukromí. „Chodit pěšky je divné, musíte jezdit autem, nejlépe dvěma," komentuje s nadsázkou jedna z nových obyvatelek. Přilákal ji sem klid i krásný výhled.

S dostupností služeb jsou lidé spokojeni, trápí je ale doprava. „Je to tu úzké a pro děti nebezpečné, když chodí do školy," říká další obyvatelka Nové Rudy. „Řidiči často využívají ulici Východní jako zkratku z Kunratic do Vratislavic, i když můžou jezdit po novém obchvatu," potvrzuje Petr Vodháněl.

Zřízení chodníku v této ulici by možná ani nebylo možné, protože je velmi úzká. Od obyvatel v minulosti padaly návrhy udělat z ulice jednosměrku. „K tomu byla ale potřeba shoda všech obyvatel ulice a to se nepovedlo," líčí paní Cvrkalová, která u ulice Východní bydlí. Její bratr tu ještě chodil do školy. Právě impozantní budova školy tu stojí od roku 1902, kdy nesla jméno císaře Františka Josefa. Do šedesátých let fungovala jako škola základní, později učiliště a dnes je to střední soukromá škola.

A kde vzala Nová Ruda své jméno? Podle ředitele státního archivu v Liberci Roberta Filipa je překladem německého Neue Rode. „Tento název se používal až od roku 1840 a vycházel ze slovesa roden, tedy vymýtit, vyklučit, vykopat čili získávat půdu," říká Filip.

Všude je chleba o dvou kůrkách, říká elektrikář z Nové Rudy

Jedním z těch, kdo nedají na Novou Rudu dopustit je i jednaosmdesátiletý Bohumil Hájek. Pochází z Vysočiny, do Liberce, tedy na Novou Rudu, přišel v roce 1955 a pevně tu zapustil kořeny.

Zvláště poté, co se tu manželům Hájkovým narodila před více než padesáti lety dcera. Přímo v domku s pěkným výhledem na Vratislavice i Ještěd, v místě, kde se ulice Východní strmě svažuje dolů k hlavní silnici. „Bylo to v únoru, všude plno sněhu. Já nebyl doma, když to na manželku přišlo.

Sháněli porodní asistentku, která tehdy bydlela za bývalým vratislavickým kinem, ale ta se prý zapřela.

Volali i sanitu, ale než přijela, dcera se zatím narodila doma v posteli. Saniťák stál dole pod strmým kopcem s úzkou uličkou a říkal: Co bych k vám jezdil, když už jste porodili. Nakonec přivezl další asistentku z Doubí, která manželku aspoň ošetřila," vypravuje.

„Ale nemyslete si, i já měl problémy," dodává se smíchem. „Netušil jsem, co se doma odehrává, byl jsem s kamarádem v kině Lípa. A pak nás nenapadlo nic lepšího, než si ještě zajít do Balkánu. Jenže, došlo tam zrovna k nějakému maléru, personál volal policii. Já když to slyšel, na nic jsem nečekal a běžel domů. Babička si myslela, že pospíchám kvůli narození dcery. „Kdo ti to řekl?" divila se. No mohl jsem tehdy, pár let po svatbě říct, že neutíkám kvůli dceři, ale maléru? Až později jsem to manželce prozradil a společně jsme se tomu zasmáli," vypravuje Bohumil Hájek. Lidé ho znají jako skvělého fachmana. Elektrikáře.

„Myslel jsem si výš, ale to víte, chodil jsem do církevního gymnázia a to byl v padesátých letech pořádný škraloup. A tak jsem se vyučil elektrikářem. A nestěžoval jsem si, řemeslo mě slušně živilo," říká s úsměvem ve vyrovnané, vlídné tváři. Z upraveného domku s pěknou zahrádkou se pokojně dívá dolů do údolí a s neuvěřitelným přehledem komentuje stav společnosti i současné problémy.
Třeba nedávné povodně, které si podle něj lidé způsobují nerozumným přístupem k přírodě.

„Všude se všechno vybetonuje, pole se zastaví a pak se všichni diví, že se voda nemá při velkých deštích kam vsakovat. Nemluví z něj žádné vypůjčené rozumy, ale životní zkušenost a moudrost člověka, který jak říká, ví že v životě nic není zadarmo a chleba je v každé době i v každém režimu vždycky o dvou kůrkách.

Jan Vajsejtl