Na výsledky únorových zastupitelstev akcionářů čeká vedení Libereckého kraje i lékaři krajské nemocnice. Především pak ti ze zdejších center urgentní péče traumatologie, neurologie a kardiologie, kde zachraňují životy lidem po těžkých haváriích, úrazech, infarktech či mozkových příhodách. Ti už roky upozorňují, že kapacita nemocnice je nedostatečná a areál s množstvím budov zastaralý a neefektivní. Především ale chybí centrální pavilon urgentní medicíny. Alespoň ten. Projekt na novou nemocnici už totiž jednou „prokaučovala" minulá vedení kraje. Stát teď peníze nedá, z prostředků Evropské unie už se také čerpat nemůže, programy na zdravotnictví v novém období vypsány nebyly.

Jedinou schůdnou cestou je podle nezávislého expertního týmu financování z vlastních zdrojů Krajské nemocnice a jejích akcionářů, které bez problémů pokryje úvěr. Stavba propojená s heliportem by měla vyrůst v místě staré interny.

Podle předběžných odhadů by měl Liberecký kraj jako hlavní akcionář splácet 50 milionů po dobu dvaceti let, celkem 1 miliardu korun. Město Liberec 212 milionů, Turnov 135 milionů a krajská nemocnice 400 milionů.

Pokud zastupitelstva závazek akcionářů v únoru schválí, získá management nemocnice prostor k tomu, aby uskutečnil první kroky.

Zastupitelé obou měst tak mají odpovědnost za budoucnost krajské nemocnice ve svých rukou. „Pokud se nezačne něco zásadního dělat, přestane nemocnice splňovat požadavky na moderní medicínu i podmínky ministerstva zdravotnictví. Budou nám odcházet specialisté, rozpadnou se špičkové týmy," opakuje přednosta traumacentra Richard Lukáš, bez jehož úsilí by dodnes nestál ani heliport. Deníku odpověděl na některé otázky:

Na návrhu podoby a funkce nové nemocnice ve stávajícím areálu, respektive novém pavilonu, který by vyřešil zásadní problémy, se intenzivně podílí řídící výbor, který věc významně posunul. Sestavil návrh financování podle reálných možností a akutních potřeb poskytování péče. Kdo tento výbor tvoří? Je to vedení nemocnice, politici…?

Je to poměrně velká skupina, kterou tvoří zástupci akcionářů ( Liberecký kraj, město Liberec a město Turnov), ředitel nemocnice a lékaři a dále pak řada nezávislých odborníků, kteří mají zkušenosti jak s financováním větších projektů, tak i se stavbou nemocnic. Jsou mezi nimi například i rektor zdejší univerzity Zdeněk Kůs (v areálu školy se vybudovaly během posledních let dva nové ústavy, pozn. redakce) nebo expert na řídící procesy a jejich financování profesor Petr Moos z ČVUT, který nám velmi pomáhá. A tento výbor připravuje velmi pečlivě a promyšleně jednotlivé kroky, aby mohla být v nejbližší době vyhlášena soutěž o návrh, aby bylo správně nastaveno financování a cílem těchto snah je v rámci daných možností, aby vznikl funkční a moderní celek, který vyřeší problémy a umožní v moderním prostředí aplikovat moderní medicínu, kterou už poskytujeme, ale v prostorově naprosto šílených podmínkách. A teď se konečně budeme bavit o tom, s čím můžeme počítat, abychom věděli, na co se můžeme spolehnout.

Když se bavíme o financování můžete vysvětlit, proč není v současné chvíli možné postavit novou nemocnici, kterou by si přáli jak sami zdravotníci, tak i pacienti, a která by jednoduše vyřešila celý problém?

To je jednoduché. Abychom mohli opustit stávající řešení a mohli přemýšlet o celé nové nemocnici v nové lokalitě, to znamená opustit tento areál, museli bychom mluvit nejméně o částce 5 miliard, které teď není možné získat. O evropských dotacích už uvažovat nemůžeme, protože tam pro nadcházející období žádná položka pro výstavbu zdravotnického zařízení neexistuje a existovat nebude. A nám jde o čas. Nemocnice se dostala do takových prostorových těžkostí, že když o tom budeme pořád jen mluvit, dalších pět nebo kolik let, nabydou takových rozměrů, že se z problémů nedostatku prostoru, tedy kvantity dostaneme do problémů kvality. Celá řada programů odtud odejde. A spoléhat se na to, že teď někdo někde vyhlásí celonárodní sbírku a předloží nám 5 miliard? To je naprostý nesmysl. Pokud někdo tvrdí, že ty peníze sežene, mate spoluobčany.

Pokud se liberečtí zastupitelé dohodnou a vše půjde podle časového plánu, kdy by mohl nový pavilon stát?

Když všechno půjde tak hladce, jak bychom si přáli, nebude to dřív jak v roce 2021 22. Teď jsme ve fázi, kdy jsme schopni představit samotný stavební program. Soutěžíme o administrátora soutěže o návrh. Nejde o soukromý, ale veřejný projekt, který musí být velmi transparentní.

Je to velmi komplikované nejen z právního, ale i projektového hlediska. V tuto chvíli už ale je velmi dobře nastartován proces, který může vyřešit tři hlavní problémy tedy nelogické roztříštění areálu do 37 budov, z toho některé úplně mimo areál (například transfúzní oddělení přes frekventovanou silnici, čelistní chirurgie v budově LDN a kožní oddělení a rehabilitace v budově bývalé charity, oddělení následné péče v Jablonném , pozn. redakce), absence centrálního urgentního příjmu a nevhodné, improvizované prostory. Díky tomu, v jaké fázi se přípravy nacházejí, může stát nejdříve za 6 let. A i to už je dlouho.

Jestli to chápu správně, na diskuze není čas…

Nemáme absolutně žádný čas! A jestli teď začneme diskutovat, kde se sebere 5 miliard, tak je to tragédie, a rovnou říkám, že to nemocnici nesmírně poškodí a vyřadí ze hry.

Kdyby se teď mělo o takové věci skutečně jednat, byli bychom na začátku maratonu, který v takovém případě bude trvat o řadu let déle. Akcionářům, tedy zastupitelům, začnou zdravotníci nedůvěřovat, nedůvěryhodnou se nemocnice stane i pro nové pracovníky. Takový proces rozvoj nemocnice obrátí o 180 stupňů a budete svědky jen jejího postupného úpadku. O nové nemocnici se mluvilo už v roce 1995. Je to dvacet let. Tehdy by stačilo na takovou akci podstatně méně peněz. A přesto, pomník tohoto úmyslu je na Kunratické dodnes patrný. Je tisíc důvodů, proč tento region další zmařený projekt nepotřebuje.

V závěru únoru bude o svém finančním podílu jednat liberecké zastupitelstvo. Ze strany některých oponentů projektu zaznívá, že mají dávat peníze na něco, co vlastně není ve fázi projektu. Proč?

Ale to jsme pořád u diskuze, jestli je dřív vejce nebo slepice!

Opakuji, nemocnice potřebuje řešit tři velmi palčivé problémy a to je roztříštěnost, improvizované prostory a nedostatek toho, co se jmenuje Centrální urgentní příjem. To jsou věci, které jsou z hlediska krajského zdravotnictví nesmírně důležité a projevují se obrovskými problémy, které třeba nevnímají z pohledu péče zatím, zdůrazňuji slovo zatím, pacienti, ale velmi vážně jim musí čelit zdravotníci. A jestli říkám, že tyhle věci můžeme vyřešit pomocí tohoto projektu nejméně z 80 procent za 1, 2 5 miliard, ať to proboha schválí! My bez jejich vědomí neutratíme ani korunu navíc a až budeme vědět, že s nimi skutečně budeme moci počítat, tak za ně vyprojektujeme a vybavíme to nejlepší, co je možno. Ale obráceně to nejde! Když řeknou nejdřív nám to namalujte, namalujeme úplně něco jiného, co pak nepůjde zaplatit. Ta nemocnice poroste pozvolna podle potřeb a podle financí. Ať tohle proboha všichni pochopí a důvěřují nám. Vždyť už proběhlo několik pracovních seminářů, kam jsme všechny politiky pozvali a podrobně jim to vysvětlili.

Nemocnice je sice krajská, nicméně stojí v Liberci a z pohledu základních oborů, teď nemluvím o nadregionálních centrech, jako je traumatologie, kardiologie nebo neurochirurgie, se stará primárně o pacienty z Liberce. Liberec, na rozdíl třeba od Jablonce, který do své nemocnice masivně investuje a je to na ní zvenčí na první pohled vidět, se Liberec podle reakcí jejího vedení chová k nemocnici jako k nechtěnému dítěti, jak to vnímáte vy?

Je třeba si uvědomit, že Liberec není jako Jablonec většinový vlastník, ale jen menšinový akcionář a dovedu tedy pochopit, že většinu problémů se snaží přesunout na většinového akcionáře a tím je kraj. Ale z poslední návštěvy zastupitelstva, kde jsem vysvětloval, co se tady řeší, mám docela dobrý pocit, že už snad všichni zastupitelé pochopili, o co jde. A za naprosto cenné proto považuji to, že došlo k dohodě všech tří akcionářů tedy města Liberec, města Turnova a Libereckého kraje. Že se sice mohou obtížně dohadovat, navzdory tomu ale panuje shoda v podstatných věcech, tedy z pohledu financování. Uznávám, že je to velmi křehká shoda, že může být volbami v různých částech kraje možná ovlivněna, ale já se modlím, aby tak, jak to teď lidé berou rozumně, aby takoví i zůstali.

Máte v hlavě sumu, kolik šlo z města Liberec do nemocnice peněz, ve srovnání třeba s Jabloncem, který do své nemocnice poměrně masivně investuje?

V Jablonci mají výhodu jednoho vlastníka. Liberec je od vzniku akciové společnosti v roce 2006 pouze menšinovým akcionářem, ale vím, že kraj ani město programově moc peněz do rozvoje nemocnice neposílaly. Nemocnice není z kraje ani města finančně podporovaná takovým způsobem, který by nám dával jistotu, že se naše situace vyřeší. Dovedu si představit, jak se problém nutné modernizace přesouvá ze stolu na stůl. Co se týče rozvoje technologií, naprostou většinu peněz jsme investovali z vlastních výnosů, obzvlášť, za vedení současného ředitele doktora Nečesaného, se do rozvoje ročně investovalo zhruba 130 milionů. Po jeho odchodu přišli lidé, kteří její provoz mírně řečeno neměli pod kontrolou, ale teď to naštěstí zase tak je a nemocnice si ekonomicky i provozně vede naprosto skvěle, jen je bohužel z prostorových možností, lapidárně řečeno, čumákem u zdi.

Nedávno jsme slavili výročí čtvrt století spolupráce kraje se švýcarským kantonem St. Gallen, holedbáme se spoluprací, na úrovni města zase partnerstvím s Německem. Jak se ke svým nemocnicím chovají tam? Ať už je vlastnická struktura jakákoliv, také se tam zdravotníci ocitají v roli jakéhosi nechtěného dítěte?

V prvé řadě je dobré připomenout, že v německém či švýcarském zdravotnictví je na jednoho obyvatele neskutečně víc peněz a tudíž i možností. A péče o stavební rozvoj je neskutečná, to se s námi nedá vůbec srovnat. Já často navštěvuji nemocnici v malém německém městě Murnau a co tam se od návštěvy k návštěvě mění, je neskutečné. Sice je to také trochu lepení, tu se přistaví, tam se přistaví, ale stále je to velmi účelné, velmi úhledné a velmi progresivní. Určitě na tom nejsou tak, že se tam s majiteli pořád o něco hrdlili. Stavebně. Co se týká technologie, tak tam když je třeba rok starý rentgen, tak je starý. V Bavorsku měli v roce 1997 na 6, 5 milionu lidí jen pro poranění míchy 89 lůžek. U nás to bylo ve stejné době pro celou republiku 18 lůžek v Brně. Přesto z pohledu medicínského, například v rámci záchrany těžce poraněných pacientů, tzv. polytraumat, máme v naší nemocnici výsledky srovnatelné s Německem. Nemocnice jako je naše, plná technologií a velmi schopných a pracovitých zdravotníků, a tak nemožná prostorově a stavebně, by tam vůbec nemohla existovat. Tam by nás takhle nenechali zakysnout. Tam bychom byli v nové nemocnici už alespoň deset let.

Jinými slovy, není to hospodářstvím země, ale priorit?

Jistě. Tam také všude nejsou super silnice, jezdil jsem i ve Švýcarsku po ledasčem, ale oni vědí, že silnice je jedna věc, ale život a zdraví lidí znamenají jinou hodnotu. A když u nás pacienti přijdou do ošklivé budovy temnou chodbou někam, kde to vypadá podivně, někde dokonce ani ne jako v nemocnici, ale jako nějaké bývalé kanceláři. Když lidé vidí ty ponuré chodby, linolea, převozy výtahem v těžkém stavu z patra do patra, často za zvuku stavebních prací, které řeší akutní problémy, které nelze odsouvat, jak mohou uvěřit, že se tu dělá o několik stupňů vyšší medicína, než jak nemocnice zvenčí vypadá?

Máte vlastní otázky? Liberecký deník vám dává možnost se zeptat v on-line rozhovoru:

Pouták na on-line rozhovor.