Pro někoho může být závažné téma zpracované známým humoristou překvapivé. Jenže Petr Urban dávno není jen autorem lechtivých vtipů, jimž vévodí svérázný Ruda Pivrnec. Kdo byl na jeho výstavách třeba v jabloneckém Belvederu nebo v jeho smržovském ateliéru, ví, že je autorem řady obrazů. A málokdo tuší, že kromě Švejka ilustroval také Nerudovy Povídky malostranské.

Rekordní čas

Křížovou cestu vytvořil Petr Urban v rekordním čase zhruba jednoho měsíce. „Tvořím rychle, protože nemám trpělivost pracovat třeba na jedné ruce týden," říká. Zároveň ale prozrazuje, že se v té době nemohl se věnovat ničemu jinému. Nemohl pořádně usnout a ani spát, žil dějem nejznámějšího příběhu světa.

Vaši křížovou cestu si člověk musí zasloužit, přiznám se, že vyšlapat všechny ty schody, skutečně připomíná kalvárii. Kdo vůbec přišel na nápad umístit biblické téma právě sem?

UKŘIŽOVÁNÍ JEŽÍŠE KRISTA. Jednotlivé postavy nemají předlohy ve skutečných lidech, i když to původně výtvarník Petr Urban zamýšlel.

S ředitelem liberecké zoo se už léta kamarádíme (pod ředitelství ZOO Liberec Lidové sady nyní spadají, pozn. red.), tak jsem mu navrhl, jestli tu nechce křížovou cestu v předpremiéře vystavit, už proto, že cesta do schodů ji hodně připomíná. Jde vlastně o předlohu Kalvárie, která by měla lemovat poutní zastavení ke kostelu ve Smržovce.

O Urbanově křížové cestěPetr Urban je velmi potěšen prvním překvapením a zároveň oceněním lidí, kteří se dosud s jeho kalvárií seznámili. Operní pěvec Luděk Vele Křížové cestě požehnal zpěvem ještě v Urbanově ateliéru, soubor pláten se líbí Ivanu Mládkovi, který výrazy Urbanových postav přirovnal dokonce k slavnému Hieronymu Boschovi a našel podobenství i s Mistrem Třeboňským. Eva Pilarová se zasazuje o to, aby toto Urbanovo dílo našlo domov na nějakém důstojném veřejném místě. Smržovské občanské sdružení Malé Polsko usiluje o to, aby z kopií obrazů vznikla poutní trasa mířící od místa adventního betlému ke kostelu, což nebude jednoduché a levné. Snad adventní start v Liberci bude zdařilý a dovede Křížovou cestu do vítězného konce. „Jsem si jistý, že nic na světě se neděje náhodou. Existuje osud i prozřetelnost, což jsem poznal nejen v životě, ale taky ve sportu," dodává autor.

Křížová cesta od autora kresleného humoru je možná pro mnohé překvapením, jak dlouho ve vás téma zrálo?

Asi od malička, když jsem jako tříletý kluk chodil s babičkou do kostela. U nás ve Smržovce byl nejbohatší kostel v kraji, teda než vyhořel. Ukřižovaný Ježíš tam visel v životní velikosti, celý od krve, bylo to hrozně působivé. Všichni šeptali a tak to člověk dělá taky, protože se bojí, že jinak se mu třeba něco stane. A to už ve vás zůstane, ta bázeň, strach ze smrti. Já už od mlada tíhnul k takovým tématům. Kreslil jsem různý hroby, lebky, čerty… Všechno, čeho jsem se bál a tohodle jsem se bál taky. Původně jsem si chtěl téma zpracovat jen pro sebe, ale pak z toho vznikla Křížová cesta, takže to má větší smysl.

Vaše Kalvárie má netradičně o tři zastavení víc, proč?

Tak čtrnáct zastavení se všude doporučuje, ale já ji dělal podle své logiky. Začíná Poslední večeří, přidal jsem také téma bičování, protože když dávají zbičovaného Ježíše na kříž, tak vám tam něco chybí. Také zmrtvýchvstání Ježíše mi chybělo. V tom je přeci ta největší síla celého příběhu. Do budoucna bych ale chtěl téma rozšířit o celý týden od příjezdu Ježíše na oslu do Jeruzaléma. Je to vlastně trochu paradoxní, že vystavuju ukřižování Krista teď o Vánocích, kdy si připomínáme jeho narození…

Do jaké míry jste studoval historické reálie?

Základy má člověk v sobě právě z těch návštěv kostela. Detaily jsem si musel zjišťovat, což bylo někdy docela těžký, ale hodně jsem načerpal z různých dokumentů, kde jsou některé věci ověřené a vysvětlené. Nevěděl jsem třeba, z jakého keře byly trny na jeho koruně a že ostny byly osm centimetrů dlouhé! A taky je neměl údajně jen kolem čela, ale narazili mu je na celou hlavu, aby trpěl víc.

Studoval jsem také oblečení, ale, kdo může přesně říct, co bylo před dvěma tisíci lety? Některé postavy jsem proto oblékl třeba do středověkých obleků, aby byly výjevy pestřejší. Dělal jsem ji podle sebe.

Co je pro vás nejsilnějším momentem křížové cesty?

Obraz, kdy Ježíš, nesoucí kříž, zbičovaný do krve potká svou matku. Je to i o té krutosti v lidech. Protože Ježíše neukřižoval panovník. Zradili a ukřižovali ho vlastní, císař to nechal na nich. O tom to je…

V čem je podle vás tento nejstarší a nejsilnější příběh naší západní civilizace aktuální?

Za mlada člověk většinou tyhle věci člověk moc nevnímá, ale když jde do tuhého, voláme nebo si v duchu říkáme: Pane Bože, pomoz mi! I nevěřící se začínají modlit a čekají nějakou pomoc. A v tom příběhu je všechno, i to, že třikrát pod křížem padneš… Jednou, dvakrát ti pomůže život, tak jako Ježíši pomohl Šimon. Ale to není nejpodstatnější. Jde hlavně o to, že v jednu chvíli člověk může být král, a za týden už může viset na kříži.

Petr Urban: Křížová cesta

Místo: Lidové sady

Čas: Výstava potrvá do 8. ledna 2015, otevřena je denně od 8:00 do 16:00 hodin.