Formuláře vyplňuje i 52letá Zdeňka z Liberce. Bez práce je již čtyři měsíce. „Je to hrozné, být pořád doma je k uzoufání,“ říká. Přitom si vždycky říkala, jak pěkné by bylo nechodit do práce a užívat si volna. „To ale vydrží tak dva týdny, potom člověk stále přemýšlí co dělat. Pak už vás nebaví vůbec nic,“ pokračuje.

Denně rozesílá maily do firem, volá. „Maily ani nespočítám, ozvali se mi na jeden,“ říká zkroušeně. „Prostě jsem moc stará, nikdo už mě nechce,“ dodává.

Oživení průmyslu

Podobný osud mají stovky lidí. A celkový počet lidí bez práce? Přes devět tisíc! Je na 9,8 procentech. Podle analytika úřadu práce Ladislava Dvořáka je za snížením oživení průmyslu. „Řada větších firem, zvláště v automobilovém průmyslu, přijímala nemalé počty nových zaměstnanců,“ vysvětluje.

I nadále lidé pracují na odstraňování škod po srpnových povodních, takových míst je něco přes stovku. Nastoupilo také mnoho žen, které trávily prázdniny doma s dětmi. „A vrátili se také přes prázdniny nezaměstnaní pedagogové,“ dodává Dvořák. Podle úřadu práce tak počet lidí, kteří nastoupili do práce, výrazně převýšil nárůst počtu absolventů škol. „Ti nastupují do evidence obvykle právě v září,“ říká Dvořák.

Úřad se snaží pořádat různé rekvalifikační kurzy, velkou část platí Evropská unie. Na jeden takový chodí i paní Jana. „Jsem aspoň mezi lidmi, nevím, jestli to k něčemu bude,“ říká. I když se nezaměstnanost snižuje, podle odborového předáka Milana Šubrta by situace mohla být mnohem lepší. „Továrny jsou nacpané dělníky ze zahraničí. Na jejich místech by měli být právě uchazeči úřadu práce,“ vysvětluje.

Na Liberecku je bez práce 9225 lidí, tedy téměř každý desátý. To je o 253 lidí méně než na konci srpna. Volných pracovních míst je ale jen 814, to znamená, že na jedno pracovní místo je jedenáct nezaměstnaných uchazečů.