Píše o tom v knize Tanec mezi vlky advokát Jaroslav Janeček. Popisuje, jak navzdory politice a hysterii nakonec nevinný policista nebyl kvůli občance Jacques odsouzen.

První máj

Je to velmi poučný případ. Čermák byl policejními vyšetřovateli obviněn a posléze i státním zástupcem obžalován ze zneužití pravomoci veřejného činitele, ublížení na zdraví a omezování osobní svobody.

„Všechno začalo na prvního máje roku 2006 zhruba dvě hodiny po poledni… bandy pravicových a levicových extremistů se vydaly s bojovným rykem proti sobě. Aby se jejich případné setkání tváří v tvář obešlo bez zásahu lékařů, jakousi bariéru mezi nimi vytvořily policejní kordony. Nakonec … „zazářila“ žena, která se pak stala „nevinnou a ztýranou obětí“ … Kateřina Jacques moc dobře věděla, že za měsíc se budou konat volby do Poslanecké sněmovny, a protože sama jako členka Strany zelených v těchto volbách kandidovala, hodil se jí po čertech nějaký ten mediálně propíraný skandál…“ upozorňuje advokát v knize.

Incident

Jeden detail zásahu – snahu o nasunutí Jacques do policejního antonu - známe z TV všichni. Advokát ve svém knize k tomu dodává: „…Protože Čermák po několika marných pokusech Kateřinu Jacques usměrnit neviděl jiné rozumnější řešení, než ji opravdu předvést, požádal ji, aby se postavila čelem ke zdi a dala ruce na stěnu, čemuž se zelená rebelka vysmála jako dobrému vtipu a ještě na policistu houkla novou spršku nadávek a urážek.

Co jiného tedy Tomáši Čermákovi zbývalo, než se skutečně odhodlat ke krajnímu způsobu a za pomoci chvatů a hmatů bujnou dámu zpacifikovat. Jacques se tomu bránila, použila všechny typické ženské zbraně, jako například škrábání, kousání, bušení pěstmi i kopání, takže se oba dva dostali při vzájemné potyčce na zem, kde se Čermákovi konečně podařilo bojovně naloženou lvici zakleknout a spoutat.

Ještě předtím mu ovšem stihla urvat z policejní bundy jeho služební odznak s číslem, mrštila s ním vztekle o kus dál, ale je zajímavé (a o lecčems to vypovídá), že později u soudu neváhala Čermáka obvinit z toho, že při zákroku u sebe neměl policejní odznak.

Sice existovaly četné fotografie i video, kde bylo naprosto jasně a bez debat vidět, jak mu sama zmíněný odznak z bundy strhává, leč co na tom, že, paní Jacques..?

Potom … jistý chlapík jménem Slunéčko, se právě teď divoce rozběhl a vší silou nakopl Čermáka zezadu do hýždí, čímž mu způsobil vážné poranění kostrče. Pod vlivem této události (a také proto, že se Kateřina Jacques silně zapříčila ve dveřích policejního vozu rukama i nohama) vytáhnul Tomáš Čermák zpoza svého opasku tonfu, kterou několikrát šťouchl zadrženou do zad a ramen, a teprve potom se podařilo zavřít dveře auta a odjet. A právě tyto záběry, kdy policista ve stavu krajní nouze použil drsnějšího prostředku, obletěly díky televizním šotům snad milionkrát celou republiku…“, píše Janeček.

Lživé svědectví

„Jako naprosto lživé a falešné se kupříkladu ukázalo svědectví manželů Jechových, patřících k zelené partě, co se účastnila protestního pochodu. Tito svérázní dárečkové totiž tvrdili, že Tomáš Čermák použil tonfu už při nasazování pout Kateřině Jacques, zatímco fotografie, videa a řada svědectví jiných lidí ukázaly pravý opak – tedy že policista měl v tuto chvíli tonfu za opaskem a rozhodně ji nemínil vytáhnout,“ zdůrazňuje advokát.
Nakonec dodal: „…po dlouhých dvou letech se definitivně u soudů rozhodlo o nevině mého klienta, a tak by vše na první pohled vypadalo jako pohádka se šťastným konce, kdyby… kdyby policejní šéfové měli aspoň tolik slušnosti, že by se Tomáši Čermákovi omluvili za všechna příkoří, vzali ho zpátky do služby a umožnili mu tak vrátit se k práci.“