Vzpomenete si ještě, co jste dělala 17. listopadu?
Ošetřovala jsem svou tříletou dceru, která měla zánět průdušek. V té době jsem také dálkově studovala matematicko-fyzikální fakultu a jen pár dnů po 17. listopadu jsem přijela na konzultaci. V té době už na školách probíhaly stávky studentů a místo konzultací se zakládalo Občanské fórum. Vyzvali mě, ať se k nim připojím. Tak jsem se připojila. Pak jsem jela do Prahy ještě na jednu z prvních demonstrací a až později jsem se dozvěděla, že to byla právě ta, na kterou tehdejší ÚV KSČ zvažoval poslat tanky.

V politice jste působila hned od začátku, nejprve v komunální, dvě období i jako senátorka za Čtyřkoalici. Jak vnímáte politickou kulturu tehdy a teď?
Musím bohužel říct, že i přes to všechno, co se v politice dělo, byla politická kultura na mnohem vyšší úrovni, než je dnes. Když čtu na internetu některé reakce občanů, musím říct, že způsob, jakým někteří vyjadřují své názory, mě děsí, protože je v tom veliká dávka nenávisti. A to se bohužel netýká jen politiky, ale i mezilidských vztahů.

Čím si to vysvětlujete?
Svědčí to o tom, že se celá řada českých občanů bojí. Nechají se zastrašit imaginárními hrozbami, protože nenávist nevzniká sama od sebe.

Proč se podle vás lidé nechají tak lehce zastrašit, když mají dnes díky internetu mnohem víc dostupné informace? Je ten strach příčinou, nebo důsledkem?
Nad tím si láme hlavu kdekdo a já nejsem ani psycholog ani sociolog. Lidem u nás se nevede špatně. Česká ekonomika roste nebývalým způsobem. Vina je podle mě u politiků, kteří nedokážou tuhle situaci zúročit právě v mezilidských vztazích. Já osobně považuji za největší chybu, že jsme dostatečně nevysvětlovali, co přináší naše členství v Evropské unii, protože si řada lidí stále klade otázku, k čemu nám je!

Položím tedy stejnou otázku. K čemu?
Často slýchám, že v Evropské unii přijdeme o svou národní identitu. Co se tím přesně myslí, co tím chtěl básník říct? Já za naši národní identitu považuji český jazyk a českou kulturu, ale to nám přece nikdo nebere!
Naopak Češi by se svými nápady mohli v rámci unie působit na ostatní Evropany. Podle mě je to důsledek toho, že politici využívají nálady lidí ve svůj prospěch. Vždyť my jsme pobytem v EU jen získali. Nejen velké finanční prostředky. Kromě toho, že nás EU občas nutí přijímat zbytečně byrokratické směrnice, a to si ještě k těm evropským každé naše ministerstvo zpravidla „přicvakne“ ty své, takže to pak vypadá, že všechno pochází z Bruselu, je to i otázka bezpečnosti. Víte, já vůbec nechápu, že řada lidí má strach z migrantů a přitom nadšeně přijímá názory, abychom vystoupili z EU. To je přece v přímém rozporu, vždyť v rámci celku se i problém migrační politiky řeší mnohem snáz. My sami, jen jako Česká republika bychom s tím měli opravdu veliký problém! Zabetonujeme si kolem sebe hranice? A už vůbec nechápu hlasy, že bychom měli vystoupit i z NATO.

Řada politiků zmiňuje i ekonomické dopady vystoupení…
Ano. Například můj syn pracuje pro britskou firmu a hned po vyhlášení brexitu mu klesl plat o třetinu, a to ještě ani nevystoupili. Pro Brity má vystoupení velké ekonomické nevýhody a mělo by i pro české občany. I kdybychom z EU vystoupili, zůstane Evropa stále naším největším obchodním partnerem. My nebudeme masivně vyvážet do Číny, to prostě nebudeme. Navíc vše, co na EU kritizujeme, máme možnost ovlivňovat zevnitř, jako členové, nikoliv jako nečlenové.

Vraťme se ještě k té politické kultuře. Čím si vysvětlujete tak obrovskou popularitu současného prezidenta Miloše Zemana?
Předně už sám prezidentský úřad zajišťuje velké procento podpory. Je to první přímo volený prezident a to má samo o sobě velkou váhu. On je svým způsobem lidový, jezdí po regionech, rozpráví s lidmi a má vlastnost zpochybňovat jednání vlády nebo ústavních činitelů, dokonce i samotné Ústavy. A celé řadě lidí se tenhle „furiantský“ přístup líbí.

Podle průzkumů se voliči Miloše Zemana rekrutují ze starších obyvatel menších měst s nižším vzděláním. Jak je podle vás možné, že má takovou podporu, když se po roce 89 vzdělávání stalo dostupné téměř pro každého a počet středoškoláků a vysokoškoláků několikanásobně vzrostl?
Vysvětluju si to tím, že řada mladých lidí zkrátka nemá o politiku zájem, budují kariéru, starají se o rodinu, ale je to i určitý signál, že se mají dobře, protože o politiku se lidé začnou starat až v okamžiku, kdy se jim dobře nedaří.

Prezidentskou volbu jsme pojali jako hru, duel mezi dvěma kluby, což není jen náš problém, příkladem je USA, kde po vítězství Donalda Trumpa nastalo obrovské rozčarování z jeho politiky i mezi jeho voliči. Můžeme se podobného rozčarování dočkat i u nás? Jinými slovy, uvědomí si lidé, že nejde o hru kdo z koho, ale o to, kam bude naše země směřovat? Uvědomí si lidé, že v čele země může stát člověk s výrazně proruskou politikou?
Ono to rozčarování nesouvisí jen s volbou prezidenta. V Británii byla výsledkem brexitu šokována také celá řada lidí, kteří hlasovali pro vystoupení. Přímá demokracie má svá úskalí. Lidé volí, aniž mají dostatek informací. Proto jsem také nebyla příznivcem přímé volby. Pokud rozhodují volení zástupci, je to jednodušší, protože ti jsou placeni a tedy povinni si informace obstarat. Přímá volba prezidenta navíc dává tomuto úřadu velmi silný mandát. Je to zástupce lidu. Další mocenské centrum. Takže ano, může dojít k souboji mezi dvěma tábory, protože kandidát usiluje o jejich přízeň všemi možnými způsoby.

Když mluvíme o těch proruských tendencích, jak jsou podle vás průkazné a co se změnilo v osobnosti demokrata Miloše Zemana?
Nechci se pouštět do nějakých konspirací, ovšem ty tendence tam skutečně jsou, přesto si získává podporu. A já nerozumím tomu, jak je něco takového možné v zemi, která má tak hroznou zkušenost s okupací sovětskými vojsky.

Prezidentské volby tu máme za necelé dva měsíce, koho byste v čele země ráda viděla vy?
Prezidenta, který by byl proevropský. Člověka, který beze zbytku ctí Ústavu ČR, protože to není jen nějaký dokument. Je to jedna z nejlépe napsaných ústav vůbec, která funguje jako pojistka demokracie. Která dává občanovi jistotu, že pokud by někdo chtěl demokratické principy zpochybnit, má právo se obrátit na náš Ústavní soud, který je mimochodem vůbec nejstarším na světě.