Podle odborářů je však statistika značně zkreslená. Lidé, kteří mají příznaky nemoci z povolání, jsou totiž v mnoha případech firmou ihned propuštěni. „Pokud by došlo k rozvinutí takového onemocnění, musela by firma pracovníkovi zaplatit dvanáctiměsíční odstupné. Navíc by se pak na danou firmu zaměřila hygiena a prováděla tam častější kontroly. Tomu chtějí firmy předejít a tak se těchto lidí rychle zbavují,“ vysvětlil Milan Šubrt z Asociace samostatných odborů v Liberci fakt, že se mnoho případů do statistik vůbec nedostane.

V kraji je méně nemocných

I přes tyto nepřesnosti se Liberecký kraj v porovnání s ostatními regiony České republiky dlouhodobě řadí ke krajům s nižším počtem hlášených nemocí z povolání. Ze čtyřiatřiceti onemocněných bylo v loňském roce 27 žen a 7 mužů, nejvíce případů na Českolipsku.

Nejčastěji – hned šestnáctkrát – dotyční zaměstnanci trpěli nemocemi periferních nervů končetin. „Takové onemocnění způsobuje jednostranná nadměrná dlouhodobá zátěž a jedná se zejména o syndrom karpálního tunelu,“ informovala tisková mluvčí Krajské hygienické stanice Libereckého kraje Zuzana Balašová.

V osmi případech se pracovníci museli poprat s kontaktním alergickým ekzémem, pět jich postihla nemoc šlach, svalu či kloubu, čtyři lidé doplatili na práci s vibrujícími nástroji nemocí periferních nervů horních končetin a jednou došlo k výskytu přenosné a parazitární nemoci. Hygienici vyrážejí na kontroly k zaměstnavatelům až na podněty specializovaného pracoviště pro nemoci z povolání v krajské nemocnici v Liberci. Na toto pracoviště se však případy často vůbec nedostanou.

„Člověk jde se svým problémem k závodnímu lékaři a ten pak dává zprávu firmě. Pokud tedy pracovník zjistí, že má náběh na nemoc z povolání, měl by jít sám na toto specializované pracoviště. Jinak mu hrozí, že s ním firma pěkně vyběhne,“ poznamenal liberecký odborář Milan Šubrt.