„Je potřeba mluvit o tématech, která jsou pro společnost nepříjemná a o nichž panují mýty,“ doplňuje Hávová. Ve středu 21. listopadu proběhne první přednáška a promítání projektu Nemlčíme, kde jeho organizátorka představí jednotlivá videa.

Jak jste vnímala kampaň MeToo? Řada politiků a známých osobností ji označili za nafouklou bublinu.
Kampaň MeToo byl rozhodně skvělý nápad. Do dneška nám ukazuje, kolik sexuálního násilí se děje. Posměšky ze stran politiků a známých osobností jsou ubohé. Někdo, kdo zlehčuje „nevinné poplácávání zadečku kolegyně“, je opravdu bez úrovně. Schovávat se za to, že ženám nemůžou muži podržet dveře, je spíš celé nepochopení kampaně.

Kdy jste začala uvažovat o projektu Nemlčíme?
V lednu tohoto roku, a to pod vlivem kampaně MeToo a pak i díky tomu, že můj muž se věnuje natáčení, střihu a produkci. Řekla jsem si, že správně natočený rozhovor by mohl být to pravé.

S jakým úmyslem jste se na projekt vrhla?
Chci seznámit lidi s něčím, co si nedovedou tak úplně představit. Chci, aby viděli lidi, kteří se potýkali se sexuálním násilím, a aby je slyšeli o tom mluvit, aby měli šanci si uvědomit, jak moc to člověku může ublížit. Jedná se o choulostivé a mnohdy zlehčované téma, o kterém navíc bývají často zkreslené představy.

Co vše spadá pod sexuální násilí?
Vše, co má sexuální podtext a dané osobě to je nepříjemné či s tím nesouhlasí, a dotyčný i přesto pokračuje. Nemusí se jednat ryze „jen“ o znásilnění, ale i obtěžování, pokřikování a tak dále.

Myslíte si, že samotným aktérům dochází, že se dopouštějí sexuálního násilí?
Malému procentu ano, ale bohužel převažuje víc těch, kteří říkají: „mohla si za to sama“, „neměla mě provokovat“, „neovládl jsem se“. Tohle obecně slýchám často a přijde mi to směšné a degradující.

Proč jste zvolila podobu videí? Myslíte si, že jejich forma je nejúdernější?
Psané příběhy známe. Když je čteme, tak si představíme, jak ta situace asi mohla probíhat. Když ale vidíme na videu člověka, který popisuje svoje pocity, a můžeme z jeho tváře vidět, jak ho situace trápila a trápí, je to mnohem údernější. Navíc na obrazovce vidíme konkrétního člověka, jeho tvář si můžeme spojit s daným příběhem.

Projekt Nemlčíme.

Plánujete kromě videí i něco dalšího?
Zatím bych ráda uspořádala veřejné promítání a přednášky, podporu pro oběti sexuálního násilí. Jsem ale limitovaná financemi a časem. Zvažuji též založení transparentního účtu, kam by lidé mohli přispívat na celý projekt Nemlčíme.

Jak probíhaly začátky?
Nejprve jsem uveřejnila výzvu na Facebooku. Ozvala se první žena, která zažila sexuální násilí. Potom jsem náhodně narazila na další dva případy sexuálního násilí. Následovalo setkání a natáčení.

Jak ten rozhovor probíhal?
Nechala jsem je mluvit tak, jak chtěli. Měla jsem připravených pár otázek, na které se případně doptávala, ale řízený rozhovor to nebyl. Každý se svěřoval, jak to k němu přišlo a jak to cítí. Přece jenom každý to prožívá jinak a chtěla jsem, aby byly hlavně vidět emoce.

Proč jste neoslovila nějakou produkci či spolek?
Chci s dotyčnými lidmi navázat vztah a spolupráci. Projekt má chyby, ať už technické či vizuální, ale je o těch lidech a o jejich příbězích, a to je nejdůležitější. A další věc byla, že Nemlčíme je čistě můj projekt, který může kdykoliv skončit nebo se změnit a ovlivním to jen já.

Nebylo to i pro vás psychicky náročné? Poslouchat takové zážitky…
U prvního natáčení ano, ale beru to tak, že jsme tu od toho, abych lidem pomohla a společně s nimi něco dokázala, proto to musím zvládat.

Kolik už máte připravených rozhovorů a jaká je jejich skladba?
Aktuálně mám připravených šest rozhovorů. Ve třech vystupují oběti sexuálního násilí (dvě ženy a jeden muž), v jednom násilník, pak máme rozhovor s dětskou krav magou, kde se věnují prevenci, a v neposlední řadě jsme točili i rozhovor o kampani MeToo.

Vyčnívá nějaký příběh nad jinými?
Nedá se říci, že jeden příběh je vážnější než druhý. Jde o dva případy znásilnění přímo v dětství a jeden v dospělosti.

Název projektu poukazuje na to, že oběti často o zážitku mlčí. Proč tomu tak je?
Strach, stud, vydírání ze strany pachatele, nepodpora v rodině, je toho hodně. Je velmi těžké a bolestivé o tom mluvit a ubránit se negativní vlně, která může přijít ze strany společnosti, ale je potřeba o tom mluvit.

Jak dlouho jste přemýšlela o názvu projektu?
Nemusela jsem o tom ani moc přemýšlet, napadlo mě to hned, je to úderné a hodně vypovídající.

Kde budete videa uveřejňovat?
Na webu, Facebooku, YouTube kanále.

Jak probíhalo natáčení a následné zpracování videa?
Velkou část zabere jen příprava, sladit časy, domluvit schůzku. Samo video se natočí během dvou hodin, ale ve finále vzniká čtvrt roku. Jelikož si vážím všech těch lidí, co měli sílu promluvit na kameru, mají vždy poslední slovo k podobě videa a jeho znění.

Stalo se, že by někdo po zhlédnutí videa odmítl s ním vyjít ven?
Zatím jsem řešila na přání jen nějaké střihové úpravy.

Pochopil jsem, že projekt děláte ve volném čase a za vlastní finance?
Přesně tak. Samozřejmě bych projekt rád posunula, kam to půjde. Ale jsem limitována financemi. Ráda bych platila svého střihače, který odvádí velký kus práce, prostory pro přednášky, placenou reklamu na sociálních sítích, cesťák atd.

Zaměřujete se regionálně?
To určitě ne, ozvat se může člověk z jakéhokoliv místa v republice. Zatím mám dva rozhovory s lidmi z Liberce, zbytek z Prahy.

Nebojíte se reakce publika?
Mě baví témata, která nejsou pro lidi příjemná a útočí na ně. Ukazujete akorát jejich osobní strach a nepochopení. Počítám s velkým negativním ohlasem. Pokud se toho budu bát a budu tiše sedět doma na zadku, tak se nic nezmění.

Máte vy osobně zkušenost se sexuálním násilím?
Zkušenosti mám. Od pokřikování na ulici, osahávání, nucení do něčeho, co mi není příjemné, až po znásilnění. Když jsem jednou mluvila o projektu Nemlčíme, přišel za mnou kluk, který to celou dobu poslouchal, sáhl mi mezi nohy a zeptal se, jestli je to také sexuální násilí. To mi ukazuje, že je to fakt velký problém.

Co byste si přála natočit?
Video s člověkem, který byl za sexuální násilí odsouzen. Zjistit jeho pohled, zda si uvědomuje, co udělal.

Co od projektu z dlouhodobého hlediska očekáváte?
Minimálně to, že tu budou příběhy lidé, které jsou neuvěřitelně silný a plný inspirace a pak to, že to aspoň pár lidem změní pohled na sexuální násilí.