„Jedinečná je tato knihovna tím, že je nedotčená. Samozřejmě farní knihovny existovaly po celých Čechách, ale během času byly přemísťovány a někdy i rozkradeny. Tahle je taková, jak byla původně zamýšlena,“ rozplývá se PhDr. Milan Svoboda z katedry historie, který začátkem března začne se svými studenty s průzkumem knihovny.

Tajemství malé tmavé místnosti

V knihovně je nyní zima a s přicházejícím zimním večerem i přítmí. Kolem stěn malé místnosti stojí šest velkých spojených skříní. Ty jsou samy o sobě zajímavé z pohledu kunsthistoriků. Jsou intarzované, mají zajímavé zámky. „Sklo je z 19. století, všimněte si, že má bublinky, není válcované,“ upozorňuje pan Jurnečka.

Ve starobylých skříních čeká na prozkoumání, popsání a katalogizaci na dvanáct set knih. Nejstarší tisky jsou vázané ve vepřovici nebo v teletině, některé mají pergamenovou vazbu. Jen ty novější, což v tomto případě znamená knihy ze století devatenáctého, mají kožený jen hřbet, zbytek vazby je papírový nebo textilní.

Tajemnou atmosféru umocňuje i freskou vyzdobený strop. Namalována byla roku 1766 Johanem Spitzerem. Freska je na několika místech poničená, i na její opravu by chtěl arciděkan Jurnečka sehnat peníze. Přednost nyní ale mají knihy, jejichž přesný počet je také malou hádankou. Poslední katalogizace totiž proběhla v 19. století.

Badatele čekají velké objevy

Barokní knihovnu založil Anton Kopsch, děkan kostela Nalezení sv. Kříže, roku 1759. Byla určena nejen teologům, ale zřejmě i měšťanům, kteří v té době v Liberci jinou knihovnu neměli.

Jsou v ní proto knihy také geografické, historické, právní, fyzikální či matematické. Pouze o posledně jmenovaných však víme bezpečně, v roce 1994 je prozkoumal profesor Mačák. „Zbytek je vlastně tajemství,“ těší se na svou práci PhDr. Svoboda. „Nevíme, zda kromě německy a latinsky psaných knih, které jsou zaneseny ve starých katalozích, nenajdeme také české. A možná objevíme i ztracené tisky z roku 1494 a 1492, od poloviny 19. století se o nich totiž neví.“

Knihovna je v majetku církve a má nevyčíslitelnou hodnotu. Zachovala se vlastně poměrům „navzdory“. Po roce 1945, v souvislosti se státní nechutí k církvím, byla odsunuta na druhou kolej a pozapomnělo se na ni. Arciděkan Jurnečka se těší, že jednou zase bude sloužit. „Samozřejmě ne široké veřejnosti, ale pro ty, kdo knihy umí ocenit a chovat se k nim,“ říká.

Nejprve se ale musí sehnat peníze. Studenti pod vedením doktora Svobody sice knihy prozkoumají zdarma – což jim bude trvat přibližně dva roky, pak ale musí být některé knihy odborně zrestaurovány, stejně jako freska. A na to už je třeba značných finančních částek. Arciděkan věří, že se je podaří sehnat.