Na směnu nastupují večer v sedm, končí ráno po osmé. Celý předvánoční týden. K tomu běžný sortiment dorty, zákusky a cukroví. Letos ho upekli 170 kilo. „Byly roky, kdy ho bylo i více, ale nechceme, aby šlo na úkor kvality. Všechno je dělané ručně, od vykrojení po zdobení, každý kousek vezmeme do ruky šestkrát," popisuje Jana Novotná Jahodová, která vede malou rodinnou firmu.

V klidu a beze spěchu

Letos poprvé zvládli vše včas a beze spěchu. Byly roky, kdy jsme dělali cukroví jednou tolik. Jenže za cenu velkého stresu a vytížení, museli jsme nabírat brigádníky a zjistili jsme, že to není ono. Víte, za ty roky už jsme vyzkoušeli všechno možné, ale dneska víme, že lépe je brát objednávek méně. Ale hlavní je, aby všechno bylo dobré a pěkné," dodává.

Libuše Jahodová je vyhlášená pekařka. Svatební koláče peče už pro druhou generaci. Řemeslo naučila i svou dceru Janu.

Receptury se tu dědí. „Jsou tradiční od mojí maminky a ta je má zase od své babičky," dodává Jana Jahodová.

Svatební koláčky pro dvě generace

Právě její matka, Libuše Jahodová, stála před 25 lety u zřejmě nejstarší soukromé pekárny v Liberci. „Maminka byla vyhlášená pekařka a kuchařka. Už za komunistů jezdila po celé zemi a pekla známým svatební koláče. Ty byly vyhlášené a musím říct, že i po 25 letech chutnají naprosto stejně," popisuje začátky Jana Novotná Jahodová.

„Často si je u nás objednávají lidé, kteří je měli na své vlastní svatbě i pro své děti," směje se.

Pekařskou dráhu si nevybrala. S léty přišla sama. „Původně jsem vyučená čalounice. Později jsem se začala věnovat počítačové grafice. No a vidíte, skončila jsem stejně u pečení," pokračuje ve vyprávění.

„U nás se peklo pořád. Vyrůstala jsem v tom. Když jsem přišla ze školy, musela jsem k troubě, v baráku byla k pečení potřeba každá ruka. Kamarádky chodily po diskotékách a já pekla… To víte, že se mi to jako puberťačce nelíbilo. Ale dneska jsem ráda a už bych to za jinou práci nevyměnila," dodává Jana Jahodová Novotná.

„Receptury se u nás dědí. Jsou tradiční od mojí maminky a ta je má zase od babičky. „U nás se peklo pořád. Vyrůstala jsem v tom. Potřeba byla každá ruka. Kamarádky chodily po diskotékách a já pekla…"