Proti továrně se vyslovili nejen všichni zastupitelé, ale občanské sdružení Podještědí, občanské sdružení Dubáci a Česká inspekce životního prostředí. Firma po tomto tlaku od záměru raději sama ustoupila. „V podstatě se nenašel nikdo, kdo by s výstavbou souhlasil. A jsem rád, že investor měl dostatek rozumu a nesnažil se to protlačit silou," pochvaloval si starosta Českého Dubu Jiří Miler.

Jak podotkl českodubský zastupitel a dosluhující hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler (ČSSD), záměr firmy byl v rozporu s územním plánem. „Ten počítá v místě s lehkým průmyslem nebo výrobnami, určitě ne s provozem, který by poznamenal celé město," vysvětluje Eichler.

Obalovna by škodila městu hlukem a zápachem, ještě větší zátěží by ale byly nákladní automobily, které do obalovny vozí materiál a z ní zase teplou živičnou směs. Díky tomu by trpěly i okolní obce a blízké město Hodkovice nad Mohelkou.

Proč odmítli?

- Předložený záměr je v rozporu se schváleným územním plánem města Český Dub.

- V sousedství lokality se počítá s plochou pro volnočasové aktivity, došlo by tím k zcela zásadnímu rozporu v myšlence územního plánu.

- Došlo by k výraznému narušení charakteru krajinného rázu a znehodnocení dopravní infrastruktury.

- Snížil by se zájem o bydlení v těchto lokalitách.

O tom, že firma svůj plán postavit obalovnu nakonec sama vzdala, informoval radnici stručný dopis, kde bližší důvody nebyly. Ani na dotazy Deníku Vodohospodářské stavby, s.r.o. Teplice nereagovaly. Můžeme se ale domýšlet, že hlavním důvodem byl právě nesouhlas místních.

„Vzedmula se obrovská vlna nevole. Spontánně se utvářely skupinky lidí protestující proti záměru. I zastupitelé jej jednohlasně odmítli," zdůraznil starosta Jiří Miler.

Jediným, kdo na názor Českodubských nedbal, byl krajský úřad. Ten posuzoval obalovnu ze všech právních aspektů, dokonce záměr poslal do systému EIA, což je posouzení vlivu na životní prostředí. Toto obcházení vůle zastupitelů nenašlo u občanů příliš pochopení. „Nevím, proč se tím vůbec zabývali. Jako by jim nestačil náš územní plán, který něco podobného zakazuje. Nemuseli to vůbec posuzovat," kritizuje starosta.

Obalovny živičných směsí se obecně považují za největší znečisťovatele životního prostředí. V nejbližším okolí škodí zejména hlukem, zápachem a prašností, vzduch zamořují emisemi polyaromatických uhlovodíků z výduchů zásobníků asfaltu. Tyto látky jsou podezřelé karcinogeny.

Výroba materiálů na stavbu silnic probíhá v obalovně poměrně jednoduchým způsobem. Ohřáté a vysušené kamenivo se smíchá s vápennou moučkou a do takto homogenizované směsi se dávkuje asfalt o teplotě 170 stupňů Celsia a vše se smíchá. Celý proces trvá asi minutu a jedna obalovna dokáže denně vyprodukovat třeba 150 tun materiálu.