Je mrazivé nedělní ráno. Přesto se u nejstaršího jabloneckého kostela shromažďují na dvě stovky lidí, ve zkřehlých rukou snítky prvních kočiček. Trpělivě čekají, až jim farář požehná, a pak se městem vydají od kostela ke kostelu. Je Květná neděle, první den velikonočního týdne, a věřící křesťané si tak symbolicky připomínají cestu Ježíše Krista do Jeruzaléma. Dva tisíce let starou událost, která dala základ naší, západní křesťanské kultuře.

Vitráže kostela sv. Anny prosvětlují studené paprsky, když nejvyšší představitel římskokatolické farnosti v Jablonci, děkan Oldřich Kolář, začíná promluvu. „Není to jen symbol, je to i připomenutí toho, že jsme odněkud vyšli a náš život někam směřuje, jinak by postrádal smysl. A je jen na nás, jaká ta cesta bude. Jestli budeme, třeba i přes těžkosti, budovat něco pěkného, nebo si jen budeme říkat, na ničem nezáleží, už to nějak doklepu,“ přivádí přítomné k zamyšlení.

DOBRÝ ŽIVOT JAKO DOBRÉ MANŽELSTVÍ

Cestu životem přirovnává k dobrému manželství. „Ptal jsem se snoubenců: Jaké chcete, aby bylo vaše manželství za pět deset let? Krásné, odpověděli mi. Ale na tom je potřeba pracovat hned od začátku, protože až se bude to výročí blížit, už bude pozdě,“ přibližuje na příkladu, jak by člověk měl budovat svůj život.

Pak ve svátečním oděvu prochází uličkou kostela, který městu slouží především ke koncertům a výstavám. Bohoslužby se tu slouží jen párkrát do roka na svátek svaté Anny, patronky města, a právě o Květné neděli na začátku velikonočního týdne, kdy se odtud vydává průvod Jabloncem. Ještě předtím se kapky svěcené vody, do níž se mimochodem přidávají mikroskopické částečky stříbra, aby se v ní nemnožily bakterie, dotknou větviček. Toho, kdo přišel do kostela bez nich, čeká nařezaná kytice, z níž si lidé mohou brát. „Sám jsem těžko hledal první jívu. Myslel jsem na lidi, kteří na tom jsou stejně, a tak jsem byl rád, že kdo měl, přinesl i pro druhé,“ podotkne farář.

Právě snítky kočiček, prvních živoucích rostlin v našich zeměpisných šířkách, mají nahradit palmové ratolesti, jimiž lidé vítali Ježíše, který se vydal na oslíkovi do Jeruzaléma z Olivové hory. Tak jak to předpověděli proroci, podle kterých přijede stejnou cestou mesiáš Spasitel. Aby zemřel, ale zároveň lidem přinesl naději ve znovuvzkříšení. O svém konci ostatně věděl i sám Ježíš.

Jednou z těch, která se vydala do mrazivého rána, je i učitelka Zuzana Hradecká. I pro ni je setkání na Květnou neděli příležitostí zamyslet se nad svým životem, zažít chvíli, která je nejen pro věřící něčím mimořádným. „Do kostela běžně nechodím, ale velikonoční průvod si nenechám nikdy ujít, chodím pravidelně už několik let. Do té doby jsem nic tak pěkného nezažila,“ říká mi, když se vydáváme vzhůru na Horní náměstí ke kostelu Nejsvětějšího srdce Páně z roku 1932. Ten před 2. světovou válkou nahradil kostel sv. Anny přestavěný z původního dřevěného v 17. století.

Přihlížejících je jen hrstka. Studené počasí jich do ulic a oken moc nevyhnalo. Pár lidí si průvod fotí na mobily. „Reakce jsou různé,“ svěřuje se mi později děkan Kolář. „Někteří si průvod fotí, někdy cítíme posměch, ale setkal jsem se i s tím, že lidé na chodníku sundali klobouk nebo dokonce poklekli,“ dodává. „Ta víra v lidech je, jen ji léta ubíjela totalita,“ vysvětluje mi.

Průvod městem není obvyklý. V jiných kostelech ho zpravidla nahrazuje symbolická cesta s posvěcenými kočičkami z nádvoří dovnitř do lodi. V Jablonci je zhruba kilometrová cesta městem něčím mimořádným. Děkan Oldřich Kolář ji začal pořádat asi před sedmi lety, aby dal lidem najevo, že tu věřící jsou. „Myslím, že pro věřící je důležité opustit zdi kostela a dát ostatním najevo, k čemu se hlásí,“ podotýká jeden z farníků Borek Tichý.

Veřejné vyznání křesťanské víry je podle děkana Oldřich Koláře navíc mnohem aktuálnější v době, kdy se lidé po uprchlické krizi cítí ohroženi jinými kulturami a náboženstvími. „Lidé tím dávají najevo, že si váží své kultury, svých předků. Že si váží svých hodnot a tím i sama sebe. Když to neumíme, když si nedokážeme cenit křesťanských hodnot a nevážíme si tak ani sami sebe, lidé, kteří k nám přicházejí, to samozřejmě vnímají a pak nám lehce mohou podsunout vlastní kulturu i hodnoty,“ konstatuje děkan Kolář.

Ještě jasněji to vyjádřil farář Pavel Andrš, který má na starosti část Frýdlantského výběžku kostely v Raspenavě či Hejnicích. „Křesťanskou kulturu nám nikdo nebere. Tu už jsme si dávno vzali sami. A tady na severu je ten odpor k náboženství a ke křesťanským hodnotám někdy cítit téměř hmatatelně,“ uzavírá farář Pavel Andrš.