Hana Dubská, která aktuálně žije v Domově důchodců ve Velkých Hamrech na Jablonecku, zažila mnohé. Rodiče ji a její sestru vedli ke skromnosti, která je provázela celý život. Volný čas v mládí trávila s kamarády venku a se svým mužem prožila spokojená léta v manželství. Celý život byla obklopená lidmi, ještě po odchodu do důchodu pracovala jako prodavačka v obchodu s potravinami. Se svou spolubydlící se shodly na tom, že doba se proměnila a společnost a hlavně mladí lidé mají jiné hodnoty.

Dubská se narodila v Bohdalovicích na Jablonecku, její rodiče ji stejně jako její mladší sestru vychovávali ke skromnosti a pokoře. A jak sama říká, oběma do zůstalo dodnes. „Já jsem se vším spokojená. Kdyby tehdy někdo řekl, že nebude jíst navařené jídlo, tatínek by ho poslal od stolu pryč,“ začala vyprávění 84letá Dubská.

Jak vyrůstala, trávila svůj volný čas s kamarády venku a vedli bohatý společenský život. Tancovali, zpívali, prostě se bavili. „Dnes ti mladí tráví čas na počítači nebo mobilu, nic jiného je nezajímá. Navíc mi přijde, že lidé utíkají z vesnic do měst hledat štěstí a na venkově už ty vztahy nejsou takové jako dřív. Hlavní problém spočívá v tom, že to, co jsme si my v mládí prožili, už nikdy nikdo nezažije,“ prohlásila pamětnice.

S budoucím manželem se potkala na škole, kam přijel vojenský soubor. Nejdříve si s nimi dopisovaly všechny holky ze třídy hromadně, potom si začala vyměňovat Dubská dopisy jen s ním. „Manžel byl z Berouna, takže městský hoch, ale ve Velkých Hamrech si zvykl a naučil se hospodařit,“ řekla seniorka.

Společně hodně cestovali, převážně po Československu. Chodili na výlety a do lesů sbírat houby a borůvky. „Nejraději vzpomínám na Šumavu. Když dávají film odehrávající se v této oblasti, ráda na něj koukám a říkám, kde všude jsme byli,“ dodala Dubská. S manželem byli spolu 64 let, 3 měsíce a 3 dny. „Jsem moc ráda, že jsme byli spolu až do poslední chvíle,“ podotkla obyvatelka Domova důchodců Velké Hamry.

Po škole nastoupila v roce 1953 jako asistentka u závodního lékaře. Měla na starost lékárnu a musela být vždy po ruce. „Hledala jsem zaměstnání, byla jsem mladá a žádnou práci si neošklivila. Ke svému prvnímu zaměstnání jsme přišla jak slepá k houslím,“ dodala se smíchem Dubská.

Působila i na národním výboru a do důchodu odešla o dva roky dříve, jak umožňoval tehdejší zákon. Jelikož byla zvyklá být obklopena lidmi, přijala nabídku místa prodavačky ve vesnickém obchodě s potravinami. „Nejdříve mi tvrdili, že půjde jen o pečivo, mléko a máslo a nakonec jsme prodávali úplně všechno. Ale musím se přiznat, že mě to na stará kolena bavilo,“ zdůraznila pamětnice. V tu dobu se navíc starala o nemocnou maminku.

Jak sama přiznává, dnes to je těžší a lidé mají do důchodu daleko. „Jsem spokojená. S láskou vzpomínám na svého manžela, z okna vidím na své původní bydliště a zdravotními problémy se nenechám odradit od života,“ uzavřela vyprávění Hana Dubská, která navíc byla u toho, když se domov důchodců ve Velkých Hamrech začal stavět. 

Domov důchodců Velké Hamry

Domov důchodců Velké Hamry poskytuje dvě sociální služby. Posláním domova pro seniory je zajistit a poskytovat seniorům nad 65 let potřebné sociální služby při úkonech, které už nejsou schopni provést sami ve svém přirozeném prostředí. Velký důraz kladou na podporu sobě­stačnosti seniora. V domově se zvláštním režimem pečují o seniory s demencí všech forem a lidi s chronickým onemocněním.

Jeho historie sahá do roku 1984 a za dobu své existence zažil jak sněhovou kalamitu, tak i záplavy. V roce 2006 byla zahájena přestavba, která trvala dva roky. Zmodernizovala se při ní kuchyně, došlo na zateplení budovy a výměnu oken, včetně nových rozvodů topení a elektriky. Zajištěny jsou bezbariérové prostory, vchody a nové bezpečnostní výtahy.

Nabízí pestrý týdenní program, jehož součástí jsou aktivity jako literární kavárna, dámský a pánský klub, filmová představení, Babiččina kavárna či keramická dílna. Pořádají i tradiční každoroční akce, ať už se jedná o Mikuláše, Silvestrovskou zábavu, maškarní bál, Sejkorák, vinobraní či Růžičkový ples. Jeho ředitelem je Čestmír Skrbek.

Příběhy pamětníků z Libereckého kraje

close Logo Libereckého kraje. info Zdroj: Liberecký kraj zoom_in V seriálu Příběhy pamětníků z Libereckého kraje každou druhou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami.

Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webu vašeho deníku. Projekt vznikl za podpory Libereckého kraje.